A já mám letos mnohem větší chuť slavit 17. listopad

A důvod? Jeden z největších rozvracečů polistopadové soudružnosti, rozeštvávač společnosti, opovrhovač ústavou, se rozhodl, že se oslav neúčastní. A jsem rád.

Nebude tak důvod na někoho pískat (oprávněně) a zase rozebírat co řekl jen proto, aby někoho naštval a polechtal si své ego. Jsem onálepkován pojmem pražský kavárník. Paradoxně od kolegy blogera Čermáka, který je sám z Prahy, jsem havlista, byť jsem k Václavu Havlovi měl dříve velké výhrady, jsem pravdoláskař a těch pojmů je prostě habaděj.

Ať si nás klidně označují a nálepkují, když ten jejich vůdce zaleze do opevněného Hradu a letos je nepodpoří. Ve své zlobě zapomínají na to nejpodstatnější. Listopad nám přinesl svobodu se všemi jejími pozitivy a především odpovědností. Přinesl svobodu i jim, že tu mohou stále trousit tyto své invektivy na adresu svých odpůrců. Listopad nám přinesl nebývalý hospodářský vzestup a růst naší životní úrovně. Nikdy jsme si nežili tak dobře jako dnes. A velkou měrou za to může ta nenáviděná Evropská Unie. Nikdy jsme jako stát nebyli bezpečnostně tak zajištěni jako dnes. Nemusíme se obávat sousedů, ba dokonce se nemusíme bát ani Ruska. A za to může NATO a všichni jeho členové v čele s Amerikou. I tuto jistotu nám přinesl listopad 1989.

Přinesl nám tu zodpovědnost. A kdo jí využil, dobře se má. Naučili jsme se starat se sami o sebe. Nést důsledky svých činů. Nespoléhat se na rozhodnutí jiných. A i když to třeba materiálně není u někoho nejlepší, lidsky nás to povýšilo na samostatně uvažující bytosti namísto ovládaného stáda. Takoví lidé jsou samozřejmě mnohým vládcům trnem v oku. Proto ty řeči o sluníčkářích, pseudodemokratech, lepšolidech a podobně.

Prostě je důvod k oslavám. A je jenom dobře že se jich letos ten nejvyšší nezúčastní a jeho obdivovatelé nemají chuť listopad slavit. Jejich problém.