Jak touha po zisku chrání životní prostředí?

V dnešní době je často boj za ochranu životního prostředí zároveň považován za boj proti zisku. Správný ekolog by však měl prosazovat přesný opak, neboť právě touha po zisku dokáže přírodu obránit mnohem lépe než státní regulace.

Ziskuchtivost subjektů, operujících na svobodném trhu, bývá často udávána jako hlavní příčina environmentálních katastrof a špatné kvality životního prostředí celkově. Symbolem a dost často také terčem se v tomto ohledu stávají podnikatelé. Právě jejich chamtivost a ignorace společenských nákladů má být příčinou zhoršující se kvality ovzduší a životního prostředí. Je však skutečně pravidlem aby podnikatelé, motivovaní ziskem, devastovali životní prostředí, nebo může být situace naprosto opačná a podnikatelé dokonce s vidinou zisku životní prostředí chrání?

ZMĚNA ZAČÍNÁ OD SPODU

Mnoho lidí věří, že ve správě přírodních zdrojů máme pouze dvě možnosti. Jednou z nich je přenechat řeky, jezera nebo louky státu, který tyto zdroje bude spravovat z pozice centrální autority. Druhou z možností je naopak převedení těchto statků do rukou jednotlivců nebo soukromých firem, tedy v důsledku privatizovat přírodu (která z těchto variant je lepší nechám na názoru čtenáře). Svět však není černobílý a jinak tomu není ani v tomto případě. Alternativa k oběma výše zmíněným postupům stojí na pevných základech decentralizace.

Právě na decentralizované správě přírodních zdrojů je založen model „komunitního řízení přírodních zdrojů“ (anglicky CBNRM – Community-Based Natural Resource Management). V tomto případě je vlastnictví přírodních zdrojů převedeno na lokální komunity, které s majetkem nakládají dle svého nejlepšího uvážení. Vzhledem k tomu, že CBNRM je nejvíce rozšířeno v nerozvinutých zemích, je tento majetek komunitami využívaný za cílem zbohatnutí a zisku. Primárním cílem tedy není chránit životní prostředí, ale pouze nakrmit sebe a své blízké a vymanit se z chudoby. Lokální komunity však dost často nemají potřebné znalosti a nástroje na dostatečně účinnou komercializaci svého majetku, zde pak přichází na scénu soukromý sektor.

Právě podnikatelé a firmy poskytnou komunitám zbývající dílky skládačky a pomůžou ze správy přírodních zdrojů vytvořit výdělečný byznys. Obě strany se snaží dosahovat zisku dlouhodobě a to se promítá i na jejich chování k životnímu prostředí. Nedochází k žádnému masovému vybíjení stád divoké zvěře, vypalování lesů, nebo vypouštění toxického odpadu do vodních zdrojů. Pokud by totiž byly přírodní zdroje takto nadměrně spotřebovávány, těžko by mohly být dlouhodobě využívány k prodeji loveckých povolenek, turismu, nebo obchodu s dřevem. 

„DIVOKÁ“ VOLNOTRŽNÍ EVOLUCE V AFRICE

Model CBNRM skvěle využívá například African Wildlife Foundation, nezisková organizace, která plní úlohu zprostředkovatele mezi africkými komunitami a jejich potenciálními partnery ze soukromého sektoru. AWF působí v 14 zemích subsaharské Afriky a díky její činnosti došlo ke zlepšení stavu životního prostředí na téměř 200 tisících akrech napříč Afrikou. 

Jako příklady úspěšných projektů AWF můžeme uvést například Khwai Development Trust z Botswany, firmu, která vydělává na prodeji loveckých povolení nebo namibijskou Torra Conservancy, která taktéž obchoduje s loveckými povoleními a provozuje turismus. Na první pohled by se mohlo zdát, že prodej loveckých povolení není pro přírodu zrovna dvakrát prospěšný avšak právě díky tomu, že jsou povolení prodávána v omezených počtech nedochází k vyhubení celých stád. Podnikatelé jsou totiž motivováni udržovat celé stádo na stabilních počtech kusů, aby mohli dlouhodobě profitovat z prodeje loveckých povolení.

Samotná AWF udává jako hlavní podmínky úspěchu spolupráce lokálních komunit a soukromých firem šest hlavních faktorů:

1. Specifický strategický plán – pro každý region je vhodná jiná komerční činnost. To, že má prodej loveckých povolení úspěch v Botswaně, neznamená, že bude výdělečný i v Kongu.
2. Fungující lokální instituce – silné instituce jsou jednou z podmínek ekonomického růstu a efektivního fungování ekonomiky vůbec, jinak tomu není ani v tomto případě.
3. Správný partner ze soukromého sektoru – pro úspěšnou spolupráci je klíčové, aby byli partneři ze soukromého sektoru pečlivě vybíráni. (V tomto případě přichází na scénu AWF, jako kontrolor kvality)
4. Benefity pro komunitu – spolupráce se musí vyplatit, komunita ji bude provozovat pouze, pokud z ní bude mít zisk.
5. Výdělečnost pro podnikatele – nejinak je tomu i u druhé strany, která také z této spolupráce očekává zisk.
6. Transparentnost a dodržování smluv – pro každou úspěšnou spolupráci je klíčové, aby obě strany dodržovaly dohodnutou smlouvu, která musí být případně vymahatelná.

ŘEŠENÍ PRO CELÉ POLITICKÉ SPEKTRUM

Ať už jste konzervativcem, socialistou nebo snad libertariánem, proti CBNRM nemůžete mít žádné námitky. Tato komunitně-podnikatelská ochrana životního prostředí totiž nechává „nažrat“ každou ze zmíněných politických ideologií a zároveň nechává kozu celou pro zbylé dva směry.

Konzervativci by měli mít CBNRM rádi, protože se v podstatě jedná o návrat ke kořenům, kdy si jednotlivé komunity samy spravovaly přilehlé řeky, jezera a lesy. Socialisté musí naopak dozajista sympatizovat se sdílením přírodních zdrojů mezi obyvateli jednotlivých komun. No a libertariáni jsou zkrátka rádi, že volný trh zase pro jednou ukázal, jak jde problémy řešit i bez státu.