Lze docela hodně pochybovat o tom, že například konkrétně expremiér Sobotka (Bohuslav, poslancem byl v letech 1996-2018) by si se svým postojem k práci dokázal v soukromé firmě vydělat alespoň na slanou vodu.

Poměr platů našich politiků k průměrné mzdě je nejvyšší snad na celém světě.

Dokonce i vyspělé státy mají tento poměr výrazně nižší.

Po zohlednění průměrné mzdy, která u našich západních sousedů loni činila okolo 4 100 eur, čeští poslanci německé kolegy porážejí. Berou totiž 2,5násobek průměrné mzdy, zatímco Němci zhruba 2,3násobek.

Při porovnání s Francií, či Španělskem jsou naši politikové vyložené jedničky.

Ano, jejich odměna by měla být závislá na stavu země, nejen ekonomickém. Ekonomické výsledky se dají změřit, ostatní těžko. Někdo z politiků by měl jednou za rok a veřejně přednést zprávu o stavu země. Kdo asi, kdo je nad stranami? A oni by ji měli pokorně přijmout a odhlasovat si odměny (plat, atd.). Proč by to dělali? Kdo nebo co je k tomu donutí? My občané? Vždyť jsme stejní. Třeba někdy v daleké budoucnosti naše společnost vyprodukuje osobnosti a bude jich dost, aby se to stalo. Já tomu věřím. Proč? Už dlouho tu nic takového nebylo. Pravděpodobnost roste.

PF

Politici na národní úrovni se těší výsadám, benefitům a zvýhodněním, které by jim mohla bývalá šlechta nejednou závidět. Podobají se jí i mírou obřadnosti a pompéznosti svých politických rituálů. Jejich reálný vliv na každodenní život země tomu ovšem neodpovídá. V oblasti ekonomické jsou nuceni respektovat poměry, které se utvářejí na světových burzách, ve vzdálených centrech finančního života, při hře sil velkých světových korporací. Těmto abstraktním a obtížně uchopitelným mechanismům většinou ani nerozumějí, natož aby měli možnost do nich jakkoliv zasahovat.

Podobně neprůhledným se stává z národní úrovně rozhodování v oblasti čistě politické, jehož váha se krok za krokem přesunuje do Bruselu. Existují podrobné studie, které mapují vliv nikým nevolených úředníků a kanceláří na úrovni Evropského parlamentu a Evropské komise. Tento vliv se předává a sílí dekádu po dekádě bez ohledu na to, která z členských zemí právě vykonává formální předsednictví.

Prostor pro rozhodování politiků je systematicky ubírán také nadnárodními soudními instancemi, různými soudními dvory, v minulosti uzavřenými pakty a úmluvami, které na národní zvláštnosti příliš ohledů neberou. Většina právních systémů členských zemí je formována překlápěním závazných norem, u jejichž vzniku nikdo z dnes vládnoucích politiků nestál. Rozhodování v oblasti vojenských akcí a vojenských výdajů se odehrává způsobem, který mají naši politici naprostou a nikým neupíranou svobodu bezvýhradně respektovat.

Jak byste to chtěl promítnout do odměňování politiků?

Zúžení relevantnosti platů pouze na ekonomické výsledky země správné není. Možná jste si toho nevšiml, ale ministerstva, která se zaobírají ekonomikou nebo s ní nějak přímo souvisí, jsou v menšině. Je správné, aby školství, kultura, zahraničí, obrana, sociální věci, atd. odrážely třeba vývoj HDP? Řada odvětví v zemi by zaplakala. Netvrdím, že by platy politiků neměly kopírovat nějaký platový průměr, s tím souhlasím a základní pravidlo by mělo být, že průměr ve státní správě nesmí překročit průměr v soukromém sektoru, jako je to nesmyslně teď. Ale přímo provázat platy politiků jenom s ekonomickými výsledky to by nebyla správná cesta, stát fakt není firma. Hezký den

Od té doby, co byl vynalezen zlatý padák, nemají odměny vrcholových manažerů s realitou společného vůbec nic.

A kdo by to posuzoval? To je stejné s odvolatelností politiků. Kdo by je odvolával?

To by chcípli hlady.

Teď mě ještě řekněte, kdo by politika za těchto podmínek dělal. Připomíná mi to jednu scifi povídku, bohužel si již nevybavuji název, ani autora, kde se museli politici ze všech občanů losovat, protože za nastavených podmínek nebyl nikdo ochoten něco takového dělat.

Na momentální stav ekonomiky mají politici mizivý podíl.