Jak sdílená ekonomika chrání životní prostředí?

Sdílená ekonomika je často kritizována jako příčina bytové krize nebo nízkých výdělků pracovníků donáškových služeb. Možná právě ve stínu těchto debat se však zapomíná na její nepopiratelné environmentální benefity.

Ochranu životního prostředí a ekologii celkově si lidé dost často asociují se státními regulacemi. Kvůli tomuto mylnému spojení mezi ochranou životního prostředí a etatismem   panuje napříč společností tendence odmítat jakoukoliv ochranu životního prostředí. Namísto snahy vytvořit v ochraně životního prostředí volnotržní alternativu ke státním zásahům, lidé raději investují svůj čas do dávno mrtvých debat o existenci klimatické změny, čímž pouze dodávají vodu na mlýn svým názorovým oponentům. Cesta tedy nevede přes popírání, ale přes propagaci alternativy, kterou ani nikdo nemusí vymýšlet, protože s ní, jak jinak, již dávno přišel trh.

EKOSYSTÉM DECENTRALIZOVANÉHO BYDLENÍ

Jedním z nejdiskutovanějších odvětví sdílené ekonomiky je bydlení, a jinak tomu nebude ani v tomto článku. Sdílení bytů nebo domů se v dnešní době stalo alternativou ke klasickému ubytování v hotelu. Jak tento fenomén konkrétně pomáhá životnímu prostředí? Většina lepších hotelů si zakládá na špičkovém servisu pro své zákazníky, tento servis však nemusí být vždy přívětivý k životnímu prostředí. Stačí se jen zamyslet nad tím, jak moc potřeba je mít každý den, nebo obden vyprané povlečení a ručníky, nebo vysátý pokoj. V případě sdílení bytu nebo domu se pak tyto rozhodnutí více decentralizují přímo na spotřebitele, který přirozeně nebude věnovat úklidu a praní tolik času, jako personál hotelu, který je k této činnosti finančně motivován.

Studie z roku 2018 naznačuje, že emise CO2 na osobu klesají úměrně s růstem osob v jedné domácnosti. Příčinou bude pravděpodobně sdružená spotřeba u statků, jako jsou klimatizace, topení nebo světlo. Díky platformám jako AirBnB, VRBO nebo CouchSurfing totiž 6 lidí v jedné domácnosti spotřebuje v zásadě stejně tepla a světla, jako kdyby v této domácnosti žil pouze jeden člověk. Pokud  tedy postavíme sdílené bydlení do kontrastu s velkým hotelem, kde je rozeseto několik desítek, až stovek lidí do pomyslných domácností, vychází nám opravdu zajímavý obrázek.

AUTA UJÍŽDÍ EMISÍM

Za největšího znečišťovatele planety jsou často označovány dopravní prostředky, nejčastěji osobní automobily. Jak lze pozorovat, i zde trh přišel s řešením. Díky platformám, jako jsou Turo nebo Getaround, si spotřebitel jednoduše půjčí auto, které by jinak stálo na parkovišti a zůstalo nevyužité.

Vzhledem k tomu, že dochází k efektivnějšímu využívání již existujících statků, dochází ke snížené výrobě nových aut, s kterou je samozřejmě spojena snížená uhlíková stopa. Studie Dopravního centra Californské univerzity uvádí, že jedno sdílené auto supluje funkci až 13 soukromých aut. Sdílení aut také lidem zdostupňuje používaní ekologičtějších, ale dražších alternativ, jako jsou například elektromobily. I když může být pro běžného spotřebitele koupě elektromobilu kvůli jeho vysoké ceně nevýhodná, pro X spotřebitelů, kteří společně elektromobil sdílí prostřednictvím jedné z mnoha platforem, už to rozhodně neplatí.

Emise z autodopravy také snižuje sdílení informací. Nejenže jsou dopravní zácpy otravné, ale taky jsou neekologické. Tím, že se jim díky navigačním aplikacím, jako je například Waze, vyhneme, šetříme přírodu.

Snížení emisí lze docílit i při hledání parkování. Místo hodiny dlouhého hledání parkovacího místa v rušné metropoli stačí použít aplikaci ParqEx, která propojuje řidiče se soukromými parkovacími místy.

Pro ty, kterým se nepozdává ani efektivnější sdílená autodoprava, existuje ještě jiná alternativa. A tou jsou absolutně bezemisní sdílená kola. Studie z roku 2016 ukazuje, že sdílení bicyklů v Šanghaji snížilo emise CO2 o 25240 tun a ušetřilo až 8358 tun benzínu.

BUDE TO NĚKDY I BEZ STÁTU?

Momentálně asi neexistuje sektor, který by se rozvíjel tak rychle a dynamicky jako sdílená ekonomika. Vzhledem k tomu, že některé studie citované v tomto článku jsou pár let staré, realita bude ve skutečnosti ještě zelenější. Trh je tedy schopen přírodu chránit. Otázka je, jestli jsou vlády připraveny tuto skutečnost akceptovat.