Když jsem byl malý, žil jsem v kožešinách... aneb pes jako předložka

Tedy, mí prarodiče byli preparátoři a dávali mě přes poledne spát do pokoje, kde byly vycpané kůže zvířat, ovšem včetně lebek. Byl tam na zemi tygr, hnědý medvěd a lední medvěd a nějaká ta liška.

Na stěnách byl vycpaný orel, káně a nějaká ta sova. Ta zvířata na zemi byla něco jako koberec. Velká část podlahy byla jimi pokryta. To mi dnes připomněl náš pejsek Aston (na obrázku), když se slunil před naším balkónkem. Sice to je jen taková malá předložka, pucák na boty před balkónem, ale alespoň něco. On je to totiž Jorkšírský teriér, a ti nejsou velcí.

A když jsme u toho preparátorství: Děda jezdil do Jižní Ameriky a chytal tam kolibříky. Měl ve skříni 11 velkých krabic na hmyz, ve kterých byli místo motýlů právě kolibříci. Myslím, že skončili v Opavském muzeu. Po bytě byly i nějaké obrazy, kde byli do krajiny včleněni vycpaní ptáci, přesněji jejich půlky. Na půdě byly zase desítky entomologických krabic, kde byli třeba i Herkulové, Goliáši (viz obrázek dole) atd. atd.

A v šuplíku ve stole byla hromada skleněných očí různých velikostí, za které se vyměňovaly při preparování oči skutečné. Byl to kouzelný svět, tedy alespoň pro dítě.

Chcete-li další historky z mého mládí, zkuste třeba:
Jak můj táta svým opilectvím ušetřil Československu těžké desítky miliónů nebo
Jak jsem v srpnu 1968 zachránil Československo před ruskými okupanty