Důkaz neexistence boha

Existuje mnoho tzv. důkazů existence boha a každý má v sobě elementární chybu. Bylo by časově náročně vyvracet všechny jeden po druhém. Proto zvolíme jinou cestu. Navrheme jasný důkaz boží neexistence.

Abychom vyvrátili všechny bohy, rozdělíme si je na dvě kategorie, a to bohy absolutní a bohy relativní. Vysvětlíme si tyto dvě kategorie za chviličku. Je ale jasné, když budeme schopni vyvrátit existenci obou těchto kategorií, popřeme všechny bohy, neboť každý bůh musí být buď absolutní nebo relativní, případně kombinací těchto vlastnosti. I boha, který je takovou kombinací vyvrátíme, když ukážeme, že žádný  bůh nemůže být ani absolutní ani relativní.

Obvyklou námitku proti tomuto důkazu, že je třeba nejdříve boha definovat, a pak ho můžeme teprve vyvracet, vyloučíme snadno. Má-li cokoliv byť jednu jedinou nemožnou vlastnost, je jasné, že to nemůže existovat. Uvážíme-li třeba trojúhelník s pěti vrcholy, už tato jediná informace o počtu vrcholů zcela stačí k tomu, abychom věděli, že takový nemůže existovat. Nepotřebujeme o něm žádné další informace, jako například jaké má úhly, jak dlouhé jsou jeho strany, jakou má barvu, je-li v rovném či deformovaném prostoru a kolik má tento prostor dimenzí, atd. I bez podrobného určení dalších vlastností je už dávno jasno, že takový trojúhelník nemůže existovat.

Tedy k vlastnímu důkazu: Když si vybereme bohy absolutní, to nejpodstatnější a zásadní na nich je, že jsou absolutní. Takový bůh je vševědoucí, všemohoucí, všudypřítomný, atd. Má se za to, že je to jeho hlavní síla a přednost, je to něco, co vzbuzuje ohromení, úžas, víru. Jenže je tomu právě naopak. Je to právě největší slabina koncepce boha.

Stačí uvážit, že absolutní znamená zcela bez výjimky. Absolutně vše znamená úplně vše, výjimky se nepřipouštějí, jinak by to nebylo absolutně vše. Je-li bůh tedy skutečně absolutní, musí být absolutní ve všem, v každé vlastnosti, která nás napadne. Jinak absolutní nebude a tím pádem nebude bohem.

Jenže v tuto chvíli je jasné, že když nás napadne jako vlastnost nepoznatelnost, zcela nutně musí platit pro boha absolutně. Bůh je tedy absolutně nepoznatelný. Nelze ho poznat absolutně jakýmkoliv způsobem, tedy ani rozumem, ani srdcem nebo emocemi, ani vírou, nijak.

Co je pak ale nejen náboženství ale i jakákoliv věta popisující boha, či sdělující, co bůh chce či dělá? Pochopitelně to nemůže být nic jiného než "rouhání", protože to s absolutní jistotou nemůže být pravda. Je to sdělení jen a jen o nás a o našich vlastnostech. Není možné o bohu říci nic pravdivého, dokonce ani to, že existuje, je tedy zřejmé, že neexistuje. Důsledná negativní teologie znamená neexistenci boha.

Toto sdělení má vyšší jistotu jako věta René DesCarta "Myslím, tedy jsem."

Jestliže tedy v něco věříme, nemůže to být bůh, ale nanejvýš nějaký mimozemšťan, který je prostě daleko chytřejší než my. Jenže takový není v ničem absolutní a tedy nemůže být ani předmětem víry. Takový musí být každý relativní bůh. Můžeme ho pak zkoumat jen vědecky a racionálně. Víru, jejíž předmět se nemusí a snad ani nesmí dokazovat, je tak nutné nahradit vědeckou hypotézou, která se prokazovat musí nebo může být vyvrácena.

Bůh je tedy buď, absolutní a pak neexistuje a jakékoliv sdělení o něm je nesmysl. Nebo je bůh relativní, a pak nemá smysl v něj věřit, ale musí se racionálně a empiricky zkoumat, neboť je to jen mimozemšťan. Existence atomů taky není otázkou víry, ale rozhodlo o ní racionální vědecké zkoumání opřené o důkazy a pozorování. A taky je nesmysl si u takového mimozemšťana bohapustě vymýšlet jeho vlastnosti.