Co je skutečnost (velmi prostě za pár minut)

Určitě jste několikrát slyšeli, že na kvantové úrovni snad realita ani neexistuje nebo že teď někde tam vědci tu pravou realitu objevují či že je realita jen simulace apod. Co takhle ale nejdříve zjistit, co realita vlastně je?

Tohle bude pokus o tak prosté vysvětlení, že ho "dá" i dítě ze základní školy. Tedy: Známe v našem běžném životě smyslové klamy. Rovná tyč vložená do sklenice vody, se jeví jako lomená. Na obrázku níže, ač se tomu věří těžko, je políčko A úplně stejně světlé jako políčko B.

Nevěříte, že jsou políčka A a B stejně tmavá? Tak se podívejte na tentýž, trochu změněný obrázek níže. Tam jsme políčko A zkopírovali, trochu zvětšili a položili mezi původní políčka A a B tak, aby trochu překrývala obě tato políčka. Můžete tak vidět, že A i B jsou stejně tmavá. Tak je to ve skutečnosti.

Tento příklad i příklad s tyčí ve sklenici s vodou, která je zdánlivě zlomená, ukazují, že to, co se nám bezprostředně ukazuje, může být klam. Skutečnost je přitom jiná. V našem obvyklém světě tedy máme dvě věci, zdání a skutečnost. To je důvěrně známý fakt. Obraťme ale pozornost k tomu, že jsou to jen dvě věci, nikoliv více. První je klam neboli jev a za ním definitivní skutečnost. A je třeba si uvědomit, že se tahle prostá situace z přirozeného světa milióny let "vpalovala" do naší intuice. Jestliže naši předci lovili oštěpem ryby, dobře věděli, že jejich skutečná poloha pod hladinou je jiná než ta zdánlivá. I když mnoho klamů tenkrát naši předci neznali, rozhodně nabyli pevného přesvědčení, že existují jediná realita. S touto hluboce zakořeněnou intuicí, že existuje jediná pevná skutečnost, která je jen občas zakryta nějakou iluzí, jsme vstoupili do období vědy. Když nepočítáme tedy génie jako třeba Platón nebo Demokritos. Ti už tušili, že i naše skutečnost každodenního světa není tak úplně "skutečná".

Když si půjčíme třeba metaforu geniálního Prof. Vopěnky, pak lze tvrdit, že stůl před námi existuje jen díky tomu, že "špatně" vidíme. Když bychom totiž viděli absolutně ostře, neviděli bychom spojitou desku stolu, ale jen spoustu atomů, mezi jejichž jádry jsou obrovské mezery, jen minimálně vyplněné maličkými elektrony (a fotony). Atomová jádra a mezery mezi nimi si můžeme v makrosvětě představit třeba jako planety Sluneční soustavy a mezery mezi nimi. Planetární systém netvoří nic spojitého. Ta spojitost stolu tedy není skutečná, skutečná jsou ta atomová jádra a obrovské díry mezi nimi jen malinko "vyplněné" lehoučkými "bodovými" elektrony, které jsou tak nějak všude a nikde (jsou v superpozici).

Ani makrotělesa z našeho obvyklého světa tedy nejsou skutečná, jsou to jen jevy! A to bychom u nich mohli najít daleko více strukturních úrovní, nejen tu atomových jader. Ona se i ta jádra skládají z protonů a neutronů, a ty zase z kvarků a ty buď ze superstrun nebo z prostoročasových "atomů" smyčkové kvantové gravitace atd. Ale i směrem nahoru nalézáme další strukturní úrovně, atomy, molekuly, u dřevěného stolu buňky, dřevěná vlákna atd. Která úroveň je ale skutečná, když jich je třeba deset?

Asi se nikdo neodváží tvrdit, že stůl před námi není v běžném životě skutečný, ale zároveň už vidíme, že z určitého pohledu skutečný není. Něco nám taky našeptává, že ty hlubší úrovně, třeba atomová, je jaksi skutečnější, což opět pochází z naší dávné intuice nacházet skutečnost za "klamem". Minimálně už tady proto máme dvě nezpochybnitelné skutečnosti, které si protiřečí. To, že obě nejsou skutečnosti nám našeptává naše zmíněná naivní a mylná intuice z miliónů let našeho běžného života. Je to ale tak, že není jen jediná jakási pravá skutečnost. Jedna je skutečnost přirozeného světa, jak ji vidíme prostým okem, jiná je třeba skutečnost viděná urychlovačem CERNu, Máme-li elektronový mikroskop uvidíme třetí skutečnost a to pole jednotlivých atomů (viz obrázek výše). Obrazů světa je mnoho a všechny jsou to skutečnosti na dané úrovni. Tohle přijmout chce překonat silně zakořeněný předsudek, že skutečnost je jen jedna. Správná odpověď na otázku, která strukturní úroveň je skutečná je překvapivě, že každá z nich, ale tu hlubší jsou přece jen o něco skutečnější, říkáme, že mají větší míru modality, větší míru reálnosti.

Ono záleží jen na pozorovacích prostředcích, které používáme. Pro prosté oko a náš hmat je skutečný stůl a můžeme se na jeho skutečnost spolehnout mnohem jistěji než na to, že nevyhrajeme miliardu v loterii. Pozorujeme-li nejlepším elektronovým mikroskopem, jsou pro nás skutečné atomy a vyšší strukturní úrovně jsou jen jevy, přehnaně řečeno jsou to je "zdání". Nižší strukturní úrovně jsou obecně jaksi skutečnější, ale nevypadá to, že by existovala nějaké konečná strukturní úroveň. Pro daný účel zkoumání si zvolíme určitou podrobnost pohledu a hlouběji nejdeme. Tím určíme, co je pro danou úlohu skutečnost. Pro modelování toku tepla stanovíme systém, jehož prvky jsou atomy. Ty jsou skutečné, hlouběji nezkoumáme. A můžeme na této úrovni zkoumat tok energie v našem topení či v elektrárně. Kdybychom zahrnuli i strukturu atomů, dostali bychom neřešitelně složitý úkol.

Co je to tedy ta skutečnost? Očividně je to tedy obraz okolního světa v dané podrobnosti, pozorovaný daným fyzikálním mechanismem či přístrojem (okem, mikroskopem). Skutečný je jak stůl v makrosvětě, tak atomová jádra v něm, řešíme-li strukturu atomu. Jestliže ale bereme za skutečnost v danou chvíli ona jádra, je z tohoto hlediska stůl přehnaně řečeno jen "iluze". Skutečnost je tedy relativní. Co je z jednoho pohledu skutečné, to z hlubšího pohledu už skutečné není. Skutečnost je náš interface se světem. Zprostředkovává interakce našich akcí s okolním světem. Můžeme si ji trochu přirovnat k zjednodušujícím brýlím a rukavicím, což jsou "interfacy" mezi námi a okolím.

Skutečností je tedy mnoho, není jen jediná a žádná není ta pravá, i když ty hlubší jsou o něco "pravější", svět má tedy zřejmě empirickou podstatu. Za pomocí dnešní vědy můžeme náš horizont posouvat jak v představě (když řešíme chemii nebo jak prostřít stůl) tak třeba při skutečném pozorování, kdy naším smyslem může být oko, nebo mikroskop nebo urychlovač CERNu. Horizont našeho vnímání už díly vědě dávno není pevný a v jediné poloze, jak tomu třeba před vynálezem mikroskopu a dalších přístrojů.

---------------------------------------------------------------

Jestli vás téma skutečnosti zajímá více, můžete si přečíst další úvahy na toto téma:
Je skutečnost jen úporný předsudek? A co to vlastně je?
Je náš vesmír „počítačová simulace“? Je, ale...Je skutečnost jen iluze?
Skutečnost jako přirozená virtuální realita