Eva Strnadová

pavilon č.5

hledám klíč ke zlaté kleci, do které byla uvrhnuta má duše hned po narození. Bojuji. Je to boj na život a na smrt. Jaký smysl má život bez duše, citu, emoce?

Eva Strnadová

člověk

Po dlouhé době si dovolím sem vložit "báseň". Vrátila jsem se z Londýna,kde jsem žila jako au pair. Vrátila jsem se s uvědoměním, že postavit se na vlastní nohy není lehké. Začít nový život od nuly není lehké jak se zdálo. Několikrát jsem upadla a co víc, opět jsem vždy vstala, na co jsem hrdá. Kolikrát jsem chybovala a moje svědomí mi nedovolilo to jen tak přejít s úsměvem. Někdy prostě nestačí říct "nobody's perfect", ale Everybody's human! Můj příběh života v Londýně se bude psát ̈nebo snad dopisovat po svátcích.

Eva Strnadová

Přestup na druhý břeh

Když mi pan primář řekl, že jediná možnost je operace :D...........................................................................

Eva Strnadová

žít

Eva Strnadová

vina nejsilnější cit?

Eva Strnadová

vzpomínky na dětství

Eva Strnadová

Nedocenitelné

Na křídlech jemné modré vážky,obletiv celý nekonečný svět.V očích plavovlasé krásky,jak modré růže rudý květ.

Eva Strnadová

Den ještě nekončí

Dnešek nezačal zrovna nejlépe. Zdál se mi sen, že je hluboká noc a v něm jsem se stále ujisťovala, že můžu ještě dlouho spát. Ach, jak miluji, když se vzbudím nad ránem a mrknutím na mobil zjistím, že ještě můžu nejméně čtyři hodiny spát.

Eva Strnadová

jak anonym přechcal smrt

Eva Strnadová

bolest dává zapomenout na jinou bolest, dává, bere

přichází tak jemně po špičkách usmívá se tajemně mávnu jen rukou lehce přijde a strhne strup jó strhne usmívá se bylo mi potěšením kyne mi já brečím až to se mnou sekne

Eva Strnadová

porcelánová panenka

vrátila se z války jako jediná přežila boj musela si připomínat stále dýchat spát žít

Eva Strnadová

kam kráčí sny

obloha temná jak mozaika inkoustových skvrn les hluboký jak oči zfetovaných žen kráčela tudy jedna tak nevinná a čistá cár bílých šatů za sebou vláčela v bouři vlál

Eva Strnadová

zvuky ve tmě

šum ten starý známý zvuk když jsem se bál přicházel a nabízel mi ruku měli jsme pro sebe sál já přijal vděčně jedinou jistotu vedl mě jistě já od mala vždy nemotorně směšně snažil se zorientovat jak slepý ve tmě bloudící by zaslechnul hlas

Eva Strnadová

Mrchožrout

díval se na ni díval a svlékal ji očima stála tam nahá a slabě zranitelná pomyslně si s ní hrál jeho ruce bloudily všude slastný to pocit, slastná to představa je tak bezmocná je tak nahá je tak přemožitelná

Eva Strnadová

ticho

co chcete slyšet pravdivou lež či lživou pravdu kdeže, chválu nebeskou nebesa nade mnou, nebesa pode mnou dotknout se jich dlaní na místě se rozplynou je-li pravda lží ta strohá hradba na pomezí lidskosti pak lež je pravdou v pravou chvíli ďábel duše pohostí

Eva Strnadová

Marnosti

Vítr si se stromem ošklivě hrál, činil jen bolest a zanechal svár. ,,Ty budeš sluha, já tvůj král"! to se mu tenkráte krutě smál. Plakal ten strom, tiše tam stál, ztrácejíc kůru, pořád se bál. Po roce útlaku hněv v něm vzplál, pozdě už, zbyl tam jen pařez a žal.

Eva Strnadová

Dušičky

Jednou se to stane každém. Někdo odejde. Jde o vyléčit? Ne, jen čas to mírní, ale člověk nezapomíná..

Eva Strnadová

Čekání

Když jsem čekala, psala jsem. Napsala jsem tato slova, a když jsem se dočkala, čtu si řádek po řádku. Čekala jsem, že to dopadne líp, že já dopadnu líp. Tak budu čekat na další příležitost a třeba zas něco napíšu.

Eva Strnadová

Otrok

Takhle se cítím na tomhle blogu. Víte, že kritika od lidí, co navíc nepochopili či jen tak z nudy mají potřebu/ nutkání shazovat mě dolů. Nejen mě, moji duši, srdce, moje slzy.. Je to až směšné, ale mě to bolí víc, než kdyby mi to někdo řekl přímo do očí. Takhle se schovává, je bez tváře, nemá svá vlastní písmena, svůj vlastní text. Vysmíváte se mi, ač nechápete. Já krvácím, ač vlastně nemám proč. Nesrazí mě to na dno. Pomůže mi to vytáhnout se ještě výš. Kritizujete politiky, ale sami se chováte nechutně, používáte slova jako nůž. Bodá to víc, než skutečnost. Ano, i takoví jsou lidé. Ne, díky, já k vám nikdy patřit nebudu. Bojuju za svoje lepší já, nikdy nevyhraje pouze ego nebo superego, či snad id. Já to tak nenechám..

Eva Strnadová

Way to hell's over the heaven's rainbow

Cesta do pekla vede přes nebeskou duhu. Procházím se a hledám tajnou komnatu skrz les, kde nápadně vykukuje záhadná cesta. V půli ní jsem zjistila, že se rozchází a já si nevěděla rady. Když si vyberu jednu, znamená to, že jí dám přednost před tou druhou, zklamu ji. Upřednostněním jedné nezískám tu lepší, i když nemusí to být pravda, ale to nezjistím, dokud se tím směrem nevydám. Ach, kéž by rozhodování bylo snažší nebo aspoň mělo smysl. V mém životě volba znamená červenou stopku, nad kterou je třeba se pozastavit a až poté, co to bude dovoleno, smět se zase odrazit z místa, smět se nadechnout.

Eva Strnadová

Neodvratný cíl

Poprvé lituji, že jsem si založila blog. Vůbec, ale vůbec se mi sem nechce psát. Proto přidávám jen pár fotek ze Svinovského nádraží v Ově, kde při jedné speciální písničce jde sledovat celý svět s brýlemi se žlutými skly.. Jsou kouzelné, ta píseň je kouzelná, okamžik, kdy se zastavil čas je nedocenitelný.

Eva Strnadová

Opium života

Každý máme svůj příběh. Tohle je skrytý příběh jednoho muže, zašifrovaný téměř vždy v oxymorónech.

Eva Strnadová

Another Edge Of View

Znáte ten pocit, když něco strašně moc potřebujete (chcete), ale nemáte peníze? Já skoro pořád. Vždycky jsem si říkala, že peníze nejsou k ničemu, ale postupem času zjišťuji, že čím víc jich člověk má, je šťastnější.

Eva Strnadová

Nedokážu milovat. Bohužel, bohudík?

Nenávidíme.Jsme rasisti opékající se v soláriu na rožni,ve vlastní šťávě.Děláš ze sebe dobrovolně něco.Něco, co nenávidíš.Nejsi to skutečně ty, je to jiskra.Jiskra přetvářky. Nenávidíš sebe, kterého tak miluješ,v zrcadle.Miluješ nenávist převlečenouza sebelásku.Miluješ sebe nenávidícího.

Eva Strnadová

Popůlnoční shit

Oči jako bílej králík,se sluchátky ticho ruší.Ač vegetarián, Řezník,soucit rozervaných duší.