Marnosti

Vítr si se stromem ošklivě hrál,                  činil jen bolest a zanechal svár. ,,Ty budeš sluha, já tvůj král"! to se mu tenkráte krutě smál.   Plakal ten strom, tiše tam stál, ztrácejíc kůru, pořád se bál. Po roce útlaku hněv v něm vzplál, pozdě už, zbyl tam jen pařez a žal.