pavilon č.5

hledám klíč ke zlaté kleci, do které byla uvrhnuta má duše hned po narození. Bojuji. Je to boj na život a na smrt. Jaký smysl má život bez duše, citu, emoce?

všem nám narostou křídla
až z nebe spadne hvězdný prach
a hvězdy potají si budou šeptat
o choré hlavě a úsměvu
jež v téhle době
na tomhle místě
hyzdí světa tvář
v tichosti čeká oslabená linie
posouvající se zbaběle kupředu
a před ní hrozící vichřice
při které usínám
hledíce do stropu
a zase k zemi zpět
sníce o zázraku
přemýšlím potají o životě
a hlava v oblacích
měla jsem sny, avšak zle je
když růže vonící trny má
blahoslavený lehkomyslný
ten jež je bez viny
ale neposkvrněný si hlídá své svědomí
stanula jsem kdysi před tváří
těch znavených žen
kterým k úsměvu štěstí nestačí
a vtip je zde pokořen
když myšlenky se vynoří
o pocitu to hřejivém
víčka padnou bez boje těch smutných plachých žen