Upřímně řečeno jsem si oddechl. Ale…

Na svém pracovišti jsem doyen. Vesele plešatím, zbývající kštice i vous mi šedne. Zdaleka nejsem žádný teenager - a je to vidět.

Občas se mne mí mladší kolegové ptají, kdy půjdu do důchodu. „Nemám tušení,“ odpovídám od doby po parlamentních volbách, kdy v této zemi začala vládnout fialová vláda, neboť mi bylo jasné, že důchodová reforma se vzhledem k Husákovým dětem, které se k penzijnímu věku nebezpečně přibližují, odehrát v nějaké podobě prostě musí.

Že jedním z jejích bodů, tím prvním a nejdůležitějším, bude pozdější věk odchodu do důchodu, o tom jsem v nejmenším nepochyboval. Je to nejsnazší, nejjednoduší, v podstatě i logické.

Takže teď, říkám to upřímně, jsem si oddechl, protože se mne to – snad – skutečně netýká. Do penze půjdu, pokud se dožiju, v pětašedesáti. I když 108 zvednutých rukou v Poslanecké sněmovně mi do toho samozřejmě může hodit vidle.

Ale co ti mladší (jen o málo) než jsem já?

Chápu argument, že průměrný věk dožití se zvyšuje. Ale skutečně o tolik, kolik nám naše vláda (a s ní následně Poslanecká sněmovna, Senát i prezident) nadiktuje? Dnešní padesátníci mají jít do důchodu v 66 letech. Čtyřicátníci budou mít nárok na důchod v 67 a lidé, kterým je nyní 34 let a méně, půjdou v 68 letech. Abych byl spravedlivý, Petr Fiala tuto informaci zatím dementoval s tím, že jde o návrh NERVu a jeho vláda to zatím takto údajně ani neprojednala.

Evidentně jsou současným největším problémem našeho penzijního systému dvě věci: inflace (tedy valorizace důchodů) a výše zmíněné Husákovy děti.

Pokud jde o ně, pak velmi silné populační ročníky jsou záležitostí ani ne jedné generace. Bez nich (a bez valorizací daných inflací) se náš průběžný penzijní systém držel poměrně nad vodou. Tzn. za nějakých dvacet let od nástupu těchto lidí do důchodu se situace výrazně zklidní, velmi pravděpodobně se dostaneme do kladných čísel.

Pokud se jedná o inflaci (paní Jandová mi nepochybně nezapomene sdělit, že za tu může Babiš… neprotestuju), pak mantinely byly nějak stanoveny (obávám se, že především předchůdci pana Petra Fialy a jeho vládního společenství), což fungovalo docela dobře do té doby, než nás po palici praštil koronavirový kyj, fantasmagorie kolem bezemisní (bohužel jenom) Evropy a následně válka na Ukrajině. Zdražování, zdražování a zdražování, inflace tak šílená, že se nám při pohledu do našich portmonek protáčejí panenky.

Takže se penzistů zbavíme – pozdější věk odchodu do důchodu je rafinovaná genocida, která naší vládě umožní nasát do penzijního systému více prostředků a ty zpětně vydávat po kratší dobu. Jednoduché, snadné (oni se ti důchodci nemají jak bránit…), logické. Prostě ty babičky a dědky udřeme! Čím dřív se s nimi naposledy rozloučíme, tím lépe, tím víc mít budeme.

O smysluplné penzijní reformě se neuvažuje. Ta totiž nutně musí znamenat, že budeme překonávat jakési přechodné období (minimálně čtyřiceti, spíš padesáti let), kdy si ti mladí budou s to zabezpečit svou penzi i jinak než neustále kráceným průběžným důchodovým systémem. Myslím si, že dnešní pětatřicátníci něčeho takového už schopni nejsou. Tohle je pro dvacetileté a od nich bychom měli začínat.

Všechny ostatní, nechceme-li být totální asociálové, budeme muset v příštích letech dotovat. Jsem skálopevně přesvědčen o tom, že tohle je jediná cesta, kterou nový - solidní a slušný, smysluplný - penzijní systém před sebou má. A protože je to evidentně běh na velmi dlouhou trať, nepotřebuje na to souhlas pouhých sto osmi dnešních vládních poslanců, ale potlesk všech přes celé naše politické spektrum. V opačném případě totiž (přijde-li Fialova vláda s nějakou hlubokou myšlenkou) jí nová vláda za dva a půl roku prostě zruší.

Protože současná pětikoalice vládnout dál podle mého názoru nebude.