Banán jste měl a šlo zřejmě o takovou raritu, že vás s ním vyfotili... Vy jste zřejmě chodil rád, ale věřte, že na serveru jsme si průvodu chodit museli. Pionýři mávali mavatky a komunisti na tribunach svému lidu bohorovne kynuli rukama. Alegorické vozy s holubicemi míru v zemi, která byla okupována Rusy. Odporná doba.

Severu

Gymnázium, moravské okresní město, druhá polovina 70. let:

Každoročně po 1. máji jsem do školy musel přinést orazítkované potvrzení místní TJ, že prvomájového průvodu jsem se zúčastnil společně s cyklistickým oddílem.

Tož tak, pane Dobrovolný.

Jsem ročník 1964, z dětství si pamatuji, že banány běžně v obchodech nebyly, akorát na Vánoce a stály se ně fronty. V letech 1979-1983 jsem studoval na SPŠ Břeclav a účast v prvomájovém průvodu byla povinná, jinak nám hrozili neomluvenou absencí. Prosil bych tedy nevydávat vlastní zkušenost za obecnou.

Byl rozdíl, jestli jste nešel do průvodu se školou, nebo jak už jste vydělával. Ve škole to bylo více hlídané. V práci se pak šlo kvůli průvodu naddělávat o víkendu.

Já pamatuji povinnou účast i povinné vylepování plakátů, které jsme od města dostali. Pochopitelně i vlaječky. Pamatuji si, že na každém okně na rámu byly přidělané trojúhelníkové držáky těch vlaječek.

Povinné byly i lampionové průvody.

A po pražských ulicích vždy brzo ráno chodila individua v šedých uniformách (t.zv. šedý mor) a ta si zapisovala čísla domů, kde nebyla stoprocentní výzdoba na 1. Máje...tenkrát bylo nařízeno vylepovat do oken tu holubici míru s tím vyvrknutým křídlem od pana Picassa a ta musela být nasměrována zobákem k západu...tudíž přinášela mír k západním imperialistickým zmijím.

Den před 1 máje se postavila tribuna z kvalitního dřeva. Omotala se červenou látkou a vyzdobila. To vše stálo nemalé peníze. Pak se jelo pro pyrotechnika, kvůli němu se nechaly nahoře dvě a tři prkna volná, aby se dostal dolu pod tribunu. Pak se podepsal protokol, že tribuna byla prověřena a je v pořádku. Od té doby do zahájení 1 máje hlídala tribunu VB. Chodila kolem ni. Tam a zpátky. Tak komunisté se báli vlastního lidu. Po průvodu se prkna rozebrala a rozkradla a stejně tak látka.

To, že bylo nutno zvěčnit pro budoucí generace vlastnictví banánu, je jenom taková náhoda.

My jsme chodit museli. Učitelka nás před školou sčítala. Kdo nepřišel, musel mít omluvenku nebo měl problém. Některé extra aktivní učitelky si kvůli tomu i zvaly rodiče do školy. Když se naši rozvedli, psala mi mamka omluvenku, že budu s otcem.

Banány byly, tak 3x do roka. Žili jsme na vesnici, v obchodě byl seznam rodin a prodavačka to rozdělovala, aby se na všechny dostalo. Jednou jsme dostali kilo pomerančů a 2 banány. My byly dvě, ale ty 2 banány dostala i rodina se 3 dětma. Řešením bylo jet do města a vystát si tam dlouho frontu.

Přesně tak, Mileno, ale pan Ďuran jednou dostal 🍌, tak banány byly.

To mi připomíná vtip, jak za komunistů vezou autem strýčka z Ameriky z letiště:

Strýček: Na co je ta hrozná fronta?

Odpověď: Na banány.

Strýček: Hmmm... to já bych si je radši koupil.

Přijde pan do masny a říká: "Nemáte banány?"

Prodavačka odpoví:"Pane, my jsme masna, my nemáme maso. Banány nemají v zelenině."

Ještě dodám, já jsem do prvomájového průvodu dobrovolně nechodil. Řešil to tak, že do školy donesl omluvenku, že do prvomájového průvodu půjdu se sportovním oddílem a nakonec nikam nešel.

Měl jsem to podobné. Ale nakonec jsme s klukama vždycky šli.

A to ze dvou důvodů. První byl, že nás o to požádal trenér a toho jsme si vážili a druhý byl že jako judisté jsme se na veřejnosti producírovali v kimonech a machrovali před vrstevníky a holkama.

Nějaké ideje nám byly ukradené.

Pane Ďurani, účast povinná byla, protože celá škola šla do průvodu, mrkněte na dobové fotky plných ulic a ano omluvit Vás jistě rodiče mohli. My jsme se samozřejmě rádi ulili ze školy podobně jako při povinné návštěvě kina na některý ze sovětských škvárů. A k těm banánů, nikdo netvrdí, že banány nebyly jak se snažíte prezentovat, ale nebyly běžně každý den, to je ten rozdíl, buď nechápete a nebo jen hloupě manipulujete s méně chápajícími či lehce sklerotickými souputníky.

Milý pane, příště prosím "pane Ďurane". Jedna věc - nic povinného nebylo, neříkáte pravdu. A samozřejmě, že banány nebyly každý den, to jsem netvrdil.