Začalo MS v hokeji. Jeho úvod ve mně vzbudil rozpaky

Nejsem sportovní expert. I jako fanoušek jsem vlažnější. Určitě nemusím vidět každý sportovní zápas, každé sportovní klání, přesto se občas podívám rád.

Asi jen jednou v životě se mi stalo, že jsem viděl nějaký turnaj v televizi v podstatě celý. Bylo to na MS ve fotbale v Kataru, kdy jsem se po více než čtyřiceti letech ocitl v nemocnici. V té žatecké mají na chirurgii televizor na každém pokoji, a to včetně JIPu, kde jsem svou hospitalizaci zahajoval, takže jsem měl možnost všechny zápasy vysílané Českou televizí sledovat.

Ale pojďme k aktuálnímu hokejovému šampionátu: proč ty v úvodu zmíněné (moje…) rozpaky? Nechci mluvit o tom, že ve dvou utkáních úvodního dne mistrovství došlo k tomu, že arbitři v podstatě ve stejné situaci, kdy padl gól, rozhodli diametrálně odlišně. To na základě poměrně mladého pravidla trenérské výzvy. Nechci to odborně komentovat, od toho jsou tu jiní (třeba ZDE), já to neumím, nicméně jsem přesvědčen o tom, že jak reprezentace Slováků, tak Čechů tady byly opravdu poškozeny. A mělo to vliv na průběh obou zápasů.

Zaujalo mě slavnostní zahájení šampionátu. Bylo decentní, sympaticky krátké, tak trochu komorní.

I když o komornosti se sedmnáctitisícovým publikem nad „jevištěm“ lze hovořit jen stěží. V úvodu zahajovacího ceremoniálu jsme měli možnost spatřit tuším čtyři mladé lidi, kteří zahráli a zazpívali jakousi píseň. Muzikanty, které já, starý dědek, neznám, nikdy jsem je neviděl (přičemž nepochybuji, že jsou dobří a velmi talentovaní) nám z nepochopitelných důvodů nepředstavil na obrazovce ani nějaký titulek. Natož aby to učinil některý z mnoha komentátorů ČT, kteří nám přenos svými postřehy osvěžovali. V písni asi osmdesátkrát zaznělo „HALLO“, což byl v podstatě jediný text celé skladby, tedy domnívám se, že byla vítací.

Jak anglická byla píseň, tak anglicky pronesl kraťoučký pozdrav směrem k mistrovství i prezident ČR Petr Pavel. Mám s tím docela zásadní problém: ve škole jsem se – povinně - učil ruštinu, jako druhý, volitelný jazyk jsem studoval němčinu. Anglicky neumím – resp. rozumím jen tomu, co jsem pochytil od Beatles: tedy HELP a YESTERDAY. Jestliže ČT překládá titulkově každý rozhovor, který v souvislosti s MS v hokeji během jejich vysílání proběhne, pak nerozumím tomu, že v případě prezidenta ČR tak neučinila. Ani naši sportovní komentátoři nebyli schopni ani v kostce říci, o čem pan prezident mluvil.

Otázka zní: bude francouzský prezident Emanuel Macron při zahájení olympiády mluvit anglicky nebo francouzsky?

Odpověď je myslím si jasná.

Petr Pavel je prezidentem ČR. Nevím, kolik televizí po světě odvysílalo úvodní ceremoniál šampionátu, ale asi by pro ně nebyl problém poselství českého prezidenta (a nebylo dlouhé) do jazyka své země přeložit. Nikdo, ani v době nejhlubší a nejtemnější totality, nevítal na mistrovství světa pořádané v Československé socialistické republice sportovní svět v ruštině! Nakonec i ten bafuňář z IIHF, který v úvodu promluvil – ani jej ČT nedokázala představit ani titulkem - nás pozdravil v lámané češtině. Česky tak hovořil pouze prezident Českého svazu ledního hokeje Alois Hadamczik, jemuž také ovšem nebylo slovo rozumět, neb byl, ať jakkoli nejvyšší pohlavár českého hokeje, v O₂ aréně vypískán. Ostuda!

Státy účastnící se šampionátu pak byly představeny nikoli zástupci jednotlivých manšaftů, ale sympatickými hosteskami, které třímaly v rukou jejich národní vlajky. Možná by neškodilo trochu kreativity, ale kdyby třeba s týmiž „plackami“ vlajek na led O₂ arény nabruslila děcka, naši mladí hokejisté, v dresu jednotlivých národních týmů, vypadalo by to možná o poznání lépe.

Co říci závěrem? Kdo ostudu neudělal, to byli hokejisté. A to všech týmů, které se v prvním dnu šampionátu potkaly. Hrál se pěkný, opravdu koukatelný hokej.