Věda versus pavěda - jak rozeznat podvodníky a šarlatány?

Náš vesmír není potřeba přikrášlovat smyšlenými vlastnostmi – sám o sobě je dostatečně je komplikovaný a úžasný. Přesto se to v internetu jen hemží vyvolávači tajných pravd a nových teorií. Jak oddělit zrno od plev?

Dokonce i kdysi seriózní vědci někdy podléhají vábení peněz a zapůjčují svá jména neprokázaným a pofidérním teoriím. O to víc vábí podvody a podvůdky ty, kteří mají navíc za cíl se zviditelnit a chtějí se dělat důležitými.

Dokonce i novináři, kteří by měli být objektivní, se poslední dobou často kloní k té či oné straně. Ať je to u politických témat nebo u vědy – existují cesty, jak takové „tržní“ chování rozpoznáte.

John Baez (z matematické fakulty kalifornské univerzity) zveřejnil před dvaceti lety svůj „crackpot index“ – metodu, kterou se dá oddělit pomyslné zrno od plev. Převážně vážně v ní rozebírá schopnost sebereflexe a megalomanské chování, které často takovéto moderní vědecké mesiáše doprovází doslova na každém  kroku.

Bodování

Každý účastník (testovaný vědec nebo rádoby věděc) dostává na základě své prezentace určitý počet bodů. Čím vyšší číslo, tím větší pravděpodobnost, že se jedná o podvodníka, který se chce zviditelnit nebo se obohatit na důvěřivosti publika.

• Každý účastník dostává na počátku testu mínus pět bodů.

Je to jakýsi bonus. Nebojte, skuteční manipulátoři o něj zase hned přijdou, ostatní body se totiž budou přičítat. Všichni občas děláme v zápalu věci špatné závěry, ti rozumní je v průběhu debaty umí uznat.

• Jeden bod za rozšiřování každého jednoho lživého tvrzení, vydávaného za fakt.

Každý, kdo se pohybuje v nějaké uzavřené a specializované komunitě to zná. V oběhu je obrovské množství fám a polopravd, které jsou neustále omílány jako mantra. Ať už se to děje v dobré víře nebo z nepochopení – nebo s cílem manipulovat publikum, tyto hoaxy nejsou vítanou součástí skutečně vědeckých teorií. Většinou slouží majiteli k manipulaci.

• Dva body získává účastník za každou výrok, který je zřetelně bezobsažný.

Mesiáši své teorie často zaplňují duchaprázdnými plky. To je ve skutečnosti velice dobrá strategie. Mozek čtenáře se při vstřebávání dutých vět unaví a přestává dávat pozor na nesrovnalosti. Každá prázdná a k cíli nevedoucí věta v rádoby vědecké publikaci by měla být po zásluze odměněna dvěma body.

• Tři body získává ten, kdo ve svém pojednání uvede tvrzení, které není logické a konzistentní.

Nelogické vývody obhájců zázračných teorií jsou motivovány přílišnou zainteresovaností na výsledku. Ta do vědy nepatří. Stává se to i renomovaným vědcům, obzvláště náchylní jsou k tomuto chování ale šarlatáni, propagující něco, od čeho si slibují výdělek nebo slávu.

• Hned pěti body je odměněn autor, který používá takovou nelogickou a nekonzistentní teorii navzdory tomu, že mu ji v diskuzi někdo vyvrátil.

Věc, která do skutečné vědy opravdu nepatří. Není ostuda se mýlit. Ostuda je, to neumět přiznat.

• Pět bodů získává účastník za použití myšlenkové konstrukce, jejíž výsledek odporuje známým a reálným experimentům.

Mesiáši a šarlatáni se s oblibou uchylují k senzacím. Prohlásí fyziku (biologii, matematiku…) za zpozdilou, výsledky ověřených experimentů ignorují hlavně tehdy, když odporují jejich vlastnímu konstruktu. Je to opravdu spolehlivý znak - u skutečné vědy toto nepřichází v úvahu.

• Pět bodů získává účastník za každé slovo, napsané velkými písmeny (kromě účastníků, kteří mají porouchané klávesnice).

Legrační, ale skutečně pozorovaný jev: někteří mesiáši si myslí, že zvýraznění slova velkými písmeny dopomůže k větší pravdivosti teorie. Tiskacím písmem přitom píší klidně i celou větu.

• Pět bodů je za zmínku o „Einstienovi“, „Hawkinsovi“ nebo „Feynmannovi“ v autorově teorii. (Pro ostatní vědecké obory nutno zaměnit za „Darwina“, apod.)

Ani blízkost velikánů nezaručuje pravdivost konkurenční teorie. Nedá se nic dělat, slunění se ve slávě uznávaných vědců, jejich pomluvy nebo dokonce dovolávání jejich souhlasu do skutečných a seriózních vědeckých teorií nepatří.

• Deset bodů je přičítáno za každou zmínku o tom, že je kvantová mechanika zásadně nesprávná (bez dobrých a jednoznačných důkazů).

Některé teorie přitahují obzvláště velké množství šarlatánů. Dala by se jistě odvodit souvislost mezi komplikovaností teorie a ochotou, zneužívat ji pro svoje cíle. Kvantová mechanika je definitivně potvrzena, ověřena a na jejím principu pracuje řada běžně využívaných přístrojů. Popírači nemají dobré karty.

• Deset bodů za každé vychloubání, že autor chodil do té a té školy. Jako by návštěva školy snad byla zárukou důvěryhodnosti a rozumnosti teorie…

Bohužel i lidé, kteří navštěvovali světoznámé školy, mohou později ve svém životě „ujet“. Asi nejdramatičtějším příkladem jsou (také)lékaři, kteří propagují léčbu rakoviny bylinkami, případně popliváním přes levé rameno. Bohužel jsou známy i případy, kdy se renomovaní vědci dali na dráhu mediálních hvězd a zpronevěřili se jak realitě, tak veškeré své minulé práci.

• Deset bodů získává autor, který hned na začátku svého snažení zdůrazňuje, že na své teorii pracoval dlouhou dobu. Deset dalších bodů dostává při této příležitosti za ujištění, že to zvládl úplně sám.

Tím se dostáváme do světa hard-core šamanů a mesiášů. Prvoplánová a zjevná manipulace má čtenáře navnadit příznivě, hlavně tehdy, když sama teorie nemá co nabídnout.

• Deset bodů získává účastník za zaslání své teorie někomu, koho osobně nezná – a současnou žádost, aby o ní nikomu neříkal, protože by jeho teorie mohla být odcizena.

… jako by někdo stál o bláznivé teorie…

• Deset bodů za každou zmínku o tom, že autor vyplatí peníze každému, kdo jeho teorii prokáže nebo vyvrátí.

Příklad pro tohle jednání máme přímo na zdejším blogu. Jeden z blogerů, který publikuje katastrofální nesmysly (většinou bez diskuze) často žádá, že mu  mají ostatní dokázat, že nemá pravdu. Nabízí kolem deseti tisíc korun. Zjevně není sám, pan Baetz (autor tohoto „desatera“) má v Kalifornii stejné zkušenosti.

• Deset bodů za každý nový jev nebo název, které si autor sám vymyslel, aniž by jej správně definoval.

Zmatené používání názvů je podezřele častou zbraní mesiášů a manipulátorů. Nejspíš se řídí podvědomým pocitem „co nikdo nechápe, nemůže mi ani vyvrátit“. Každý takový nedefinovaný, pouze postulovaný jev nebo název je spolehlivým znakem nedůvěryhodné práce.

• Deset bodů za každý výrok typu „nejsem dobrý v matematice, ale moje teorie je správná, potřebuju jen někoho, kdo ji uvede do rovnic“.

Zažila jsem už i autora, který dovedl tento trik k perfekci tím, že tvrdil, že má s popularizací své teorie tolik práce, že potřebuje (a hledá) spolupracovníky, kteří by jeho teorii dál rozvíjeli a dělali na jejím základě další objevy.

• Deset bodů za každou zmínku o tom, že aktuální a ověřená teorie je „jen teorií“, jako by to byl snad fakt, který ji označuje za neplatnou a pomáhá autorově vlastnímu konstruktu.

Teorie se mohou mýlit. V tom je právě obrovská cena skutečné vědy. Ta rozlišuje teorie prokázané experimentem a neprokázané. Směšovat oba pojmy se snaží jen manipulátoři.

• Deset bodů za autorův argument, že současná věda sice dobře popisuje reálný stav, ale „nerozumí“ mu nebo si neumí představit mechanismus, na základě kterého funguje.

Já osobně bych dávala deset bodů navíc za každé prohlášení o tom, jak „věda nic neví“, bezmyšlenkovitě papouškované po bulvárních „vědeckých dokumentacích“.

• Deset bodů dostává účastník za každé pozitivní porovnání sebe sama a Einsteina, nebo za tvrzení, že jsou speciální nebo všeobecná teorie relativity nesprávné (bez dobrých a kvalitních důkazů).

Známé osobnosti jsou tak zvaně „na ráně“. Na Einsteinovi si honí ego fyzikální mesiáši, na Darwinovi biologičtí. Každé vědní odvětví má svoje „fackovací panáky“, proto doplňte podle potřeby další jména.

• Deset bodů za tvrzení, že autorova teorie způsobí změnu paradigmatu daného vědeckého odvětví.

Sebepřeceňování je jednou z neodmyslitelných vlastností šarlatánů.

• Přicházíme k části, který se uplatní i v diskuzi. Dvacet bodů každému, kdo si u mě bude stěžovat na tento článek.

Například proto, že prý potlačuji svobodu myšlení. Nebo proto, aby mě upozornil na to, že jsem  v osmém bodě napsala slovo Einstein s chybou. Skutečně tam je.

• Dvacet bodů za každou zmínku o tom, že by si autor zasloužil Nobelovu cenu.

Ne, o tom opravdu nerozhoduje autor jakékoliv práce.

• Dvacet bodů za každé pozitivní porovnání sebe sama s Newtonem a za každé tvrzení, že klasická mechanika nefunguje a je principiálně špatně (bez dobrých a jednoznačných důkazů).

Viz odstavec o Einsteinovi nahoře.

• Dvacet bodů za každou účast science-fiction mýtů a děl nebo jejich částí (zúčastněných v teorii autora) a snahu vytvořit dojem, že opravdu existují a fungují věci jako warpový pohon apod.

Každá vědecká oblast má svoje mýty. Biologové, lékaři, apod. si prosím dosadí vlastní.

• Dvacet bodů za obranu autora tím, že oficiální místa zesměšňovala už jeho minulé teorie.

… možná byla kritika na místě – opatrně řečeno?

• Dvacet bodů za něco, co autor pojmenuje svým jménem (například „Řupkova silová teorie“).

Pojmenování jevů svým vlastním jménem je neobyčejně průkazný materiál. Autor se snaží zviditelnit. Neplatí u biologů, kteří objevili nový druh (a mají na to skutečné a nezpochybnitelné argumenty).

• Dvacet bodů za řeči o tom, jak velká, významná nebo důmyslná je autorova teorie a jak těžko se proto dá vysvětlit.

Pokud autor používá tohoto mlžení, je to neklamná známka toho, že je jeho teorie čirým nesmyslem. Někteří ještě koření své vývody zmínkou, že budoucnost jistě přinese důkazy…

• Dvacet bodů za každou zmínku o „úzkoprsých reakcionářích“.

… samovysvětlující …

• Dvacet bodů za každou frázi ve které jsou použita slova „samozvaní obránci ortodoxie“.

… samovysvětlující …

• Hned třicet bodů dostává autor, který trvá na tom, že nějaká známá osobnost vydala tajně teorii, která jeho vlastní teorii podporuje. (Například že Feynman  byl tajný protivník teorie relativity, jak autor odvodil ze čtení mezi řádky v jeho díle XY… proto má být autorova teorie správná.)

Hard-core mystifikátoři nebo šamani neváhají zatáhnout do svých manipulací ani známé osobnosti. Samozřejmě jen ty, které se nemohou bránit. Zmínka o tajných teoriích známých osobností je dobře viditelný znak manipulace publikem.

• Třicet bodů za každou zmínku o tom, že Einstein ve svých pozdních letech inklinoval k tomu, co se nyní objevuje v autorově teorii.

Viz předcházející  bod – Einstein je snad nejzneužívanějším autorem na světě. Jeho jméno je používáno křížem krážem ve všech odvětvích včetně náboženských disputů.

• Celých třicet bodů za každou zmínku o tom, že autorovy teorie byly ve skutečnosti vyvinuty mimozemskou civilizací (bez jasných a důvěryhodných důkazů).

Zdá se to být neuvěřitelné, ale internet se skutečně hemží podobnými tvrzeními. Mimozemšťané mohou prakticky za všechno, počínaje prasklou vodovodní trubkou a konče novými fyzikálními teoriemi.

• Třicet (jen třicet) bodů za omluvu zpožděného dodání práce. Autor se omlouvá, že musel nějakou dobu strávit mimo domov, protože mu psychiatr vymlouval jeho teorii.

Ano, i takové věci se dějí a nemá vás to udivovat…

• Čtyřicet bodů dostavá autor za srovnání svých oponentů s nacisty nebo se stormtroopery (vojáci ze Star Wars).

Psychická nevyrovnanost a paranoia se u mesiášů objevují překvapivě často.

• Čtyřicet bodů za tvrzení, že se „vědecká pracoviště“ spikla proti autorovi, aby nedosáhl svého zaslouženého cíle a jeho teorie nedošla své zasloužené slávy.

Pokud se bodování autora provádí při živém rozhovoru, snažte se po takové frázi nenápadně mezi sebe a něj postavit nějaký větší předmět, například židli. Když zaútočí, utečte.

• Čtyřicet bodů dostávají autoři za srovnání sebe sama s Galileem a následným názorem, že moderní věda je inkvizicí, která se snaží autora diskreditovat.

Zde pomalu můžete přemýšlet o tom, jakého psychiatra autorovi doporučit. 

• Čtyřicet bodů za tvrzení, že až bude jeho teorie nakonec oceněna, bude momentálně platná věda zesměšňěna a odhalena jako podvod, kterým ve skutečnosti je. Dalších třicet bodů za fantazie o exemplárních procesech, během nichž budou dnešní uznávaní vědci ponižováni a donuceni odvolávat své teorie.

… neodporujte …

• Padesát bodů dostává autor, který tvrdí, že vymyslel revoluční teorii, která změní pohled na jeho vědecké odvětví, bohužel ale nemá žádný způsob, jak ji experimentálně potvrdit.

Po sečtění bodů se dá dobře odhadnout, koho máte před sebou – je to vědec, který se nezaprodal bulváru nebo naopak šaman, který se snaží vydělat na důvěřivém publiku?

Víra nepotřebuje důkazy, té stačí schválené dogma o kterém se nesmí pochybovat. Čemukoliv, co je mimo dogma, je nepřístupná. Oproti tomu věda tvrdí pouze to, co má pečlivě podložené hmatatelnými důkazy, výsledky opakovaného měření a pokusů, které lze kdykoliv zopakovat.

A dokonce i to, co věda tvrdí, to  tvrdí pouze přísně podmíněně, v očekávání dalších možných objevů. Na tom je založena její nádherná poctivost a nefalešnost ve srovnání s rigidní vírou.

Existují věřící vědci, ti ale víru od vědy důsledně oddělují. Církevní dogmata odkládají za dveře laboratoře, než do ní vstoupí.

O tom, jak mění novináři seriózní vědecký výzkum na bulvár … zase někdy příště.