V roce 2024 budeme pozorovat na nebi výbuch novy

V první polovině příštího roku bude nejspíš vidět na nebi nová hvězda - nova. Nebude to  poprvé - bude se jednat o jev, který se opakuje každých 80 roků. (délka blogu 3 min.)

Naši předkové dali tomuto jevu název nova - na nebi se totiž náhle a pro ně nečekaně objevila nová neznámá hvězda. Dnes ovšem víme, že je nova způsobena fyzikálními procesy - a dá se tedy dokonce předpovídat. 

Nova

K nově dochází ve vzácné konstelaci dvou hvězd. Musí se jednat o blízký pár. Jedním z dvojice hvězd bývá bílý trpaslík, tedy hvězda, která už zakončila svou aktivní kariéru, odhodila svou vnější obálku, takže jí zůstalo jen velice horké jádro. To pak vyzařuje takové spektrum elektromagnetického záření, že se nám ve viditelném světle jeví jako bílé - odtud název bílý trpaslík. Doprovodná hvězda se přitom nachází ve své aktivní fázi, má tedy k dispozici velké množství plynu, který se může za určitých podmínek dokonce přemisťovat k malému bílému trpaslíku. Ten je totiž sice malý, má ale pořád ještě vysokou hmotnost. 

Vysávání materiálu ze sousední hvězdy zůstává delší dobu bez následků - dokud se ovšem bílý trpaslík “nepřejí”. Když jeho hmotnost překročí kritický limit, dojde na povrchu malé hvězdy k termonukleární reakci, kterou pak na nebi registrujeme jako novu - novou hvězdu, která ve skutečnosti není vůbec nová. 

Protože po explozi zůstává bílý trpaslík nepoškozený, může znovu a znovu odčerpávat materiál své sousedky a produkovat další a další termonukleární výbuchy.

T Coronae Borealis 

Systém, podle kterého se pojmenovávají proměnné hvězdy, je poměrně složitý. To je následek minulého vývoje astronomie. Zpočátku znalo lidstvo jen několik takových hvězd, začalo je tedy označovat velkými písmeny, počínaje R (aby se předešlo zmatkům, ostatní písmena totiž už měla různé jiné funkce). Postupně se ale počet takových hvězd stále zvyšoval, takže astronomové začali nejprve označovat proměnné hvězdy dvěma velkými písmeny a poté museli přejít na číslovky. 

Na první pohled podivný název T Coronae Borealis tedy oznamuje, že se jedná o třetí (R, S, T) proměnnou hvězdu objevenou v souhvězdí Severní Koruny. 

Jedná se o periodickou novu, která je od nás vzdálena přibližně 2000 světelných roků. 

To vysvětluje, proč se na našem nebi objevuje jen zřídka - během vzplanutí novy. Její běžná zdánlivá jasnost (jasnost na nebi) totiž dosahuje 10,8 magnitudy, není tedy vidět pouhým okem.Zhruba každých 80 let ale produkuje jasný výbuch, který už vidět je.

Při posledních dvou erupcích v rocích 1866 a 1946 zato dosáhla 2,0 magnitudy. Poslední dvě novy se astronomům podařilo jak pozorovat tak zdokumentovat. 

Dvojice hvězd, skládající se z bílého trpaslíka a rudého obra se aktuálně blíží k další explozi – zhruba o dva roky dříve, než se očekávalo. V roce 2015 totiž astronomové zaznamenali změny v intenzitě záření tohoto hvězdného systému. Hvězda se stala jasnější a aktivnější – něco podobného bylo pozorováno v roce 1938, osm let před novou v roce 1946.

Nyní se objevují další příznaky blížící se novy: V březnu 2023 pozorovali vědci tzv. přederupční změnu jasu - malý pokles, který byl zaznamenán také v roce 1946 - zhruba 1 rok před posledním výbuchem novy. Také další pozorování v oblasti UV a rentgenového záření potvrdila nadcházející výbuch. 

Měl by se dát pozorovat v první polovině příštího roku - tedy na jaře nebo začátkem léta 2024.

Minulé výbuchy hvězdy T Coronae Borealis

Hvězda ve fázi novy se dá na naší obloze pozorovat zhruba jeden týden. Museli si jí tedy všimnout i naši předkové. 

Jedním z nich byl anglický astronom Francis Wollaston, který uvádí, že pozoroval v prosinci 1787 novou hvězdu v souhvězdí Severní koruny. Jak její umístění na obloze tak rok by mohly odpovídat hrdince dnešního blogu. 

Existuje ale i starší pozorování. Opat kláštera nedaleko německého města Augsburgu napsal do své kroniky v roce 1217: ”Na podzim v podvečer bylo na západě vidět nádherné znamení. Hvězda leží v souhvězdí, kterému astrologové říkají Ariadnina koruna. Tato normálně slabá hvězda nějakou dobu zářila velkým světlem a pak se vrátila do své původní slabosti.“ I v tomto případě odpovídá jak rok - tak umístění nové hvězdy na naší obloze. 

Už zhruba za půl roku se tedy na našem nebi může objevit poměrně jasná hvězda, aby pak po několika dnech znovu zmizela. Bude to světlo z výbuchu novy, které bylo na cestě celé dva tisíce roků. 

Zdroj:doi: 10.48550/arXiv.2308.13668 )