Přepólování magnetického pole Země. Mýty a fakta (2)

Co by se stalo, kdyby najednou zmizelo magnetické pole Země? Stát se to může například při jeho přepólování. Co může ochránit život na Zemi před škodlivým zářením z vesmíru? (dé

Zpočátku se magnetické pole rozmělňuje a tvoří se stále více nových (a slabých) magnetických pólů, které se už nenacházejí pouze v arktických oblastech Země, ale mohou se vyskytovat prakticky kdekoliv. 

Poté pole celkově slábne - až krátce (krátký je tento jev jen z geologického hlediska) zmizí úplně. Co se pak stane s životem na Zemi? 

Teoreticky by ho mělo ohrožovat tvrdé kosmické záření, které k nám přichází z galaktických dálek, i sluneční vítr, který k nám vysílá naše centrální hvězda. 

Naštěstí to zůstává jen teorií. O náhradu chybějícího magnetického pole se totiž postará … a vy to už tušíte - fyzika. 

Co se stane při srážce slunečního větru s nemagnetickou Zemí 

Sluneční vítr je směsí neutrálních ale také elektricky nabitých částic (iontů). “Vítr” se mu nejspíše říká proto, že se pohybuje opravdu rychle, jeho rychlost dosahuje 400 - 500 km/s. A jako všechny nabité částice, které jsou v pohybu, si i sluneční vítr vytváří své vlastní magnetické pole. 

V horní části atmosféry naší planety se také nacházejí nabité částice (proto se této horní části atmosféry říká ionosféra). 

Je to právě ionosféra, tedy svrchní atmosférická vrstva, co zamezí vniknutí cizího magnetického pole (slunečního větru) do atmosféry naší planety. 

Proud částic slunečního větru poté obklopí Zemi podobným způsobem, jako obtéká voda velký kámen, ležící v řece. 

Ionosféra se ovšem skládá nejen z elektricky nabitých částic, ale také z částic elektricky neutrálních. 

A právě to má za následek, že jedna část slunečního větru reaguje s ionosférou naší planety jinak než druhá. 

Elektrony jsou daleko lehčí než protony. Elektrony, které jsou součástí slunečního větru, budou s neutrálními částicemi ionosféry reagovat jinak než jeho protony. To má za následek, že se elektrony zbrzdí mnohem rychleji. Vzniká proud nabitých částic s určitým směrem pohybu (elektrický proud) a tím také nové magnetické pole. Atmosféra naší planety (její část nazývaná ionosféra) se doslova postará o náhradu pole, které v té době nevyrábí nitro naší planety. 

Nově vzniklé magnetické pole bude obtékat Zemi v oblasti, která je přikloněná Slunci - což je logické. Je to právě sluneční vítr, který ho způsobuje. 

Zatímco Země bude i nadále normálně rotovat, bude takové náhradní magnetické pole naopak zachovávat svou pozici - vždy na Slunci přivrácené straně. 

Ve výšce kolem 350 km nad zemským povrchem (jak vypočítali vědci v počítačové simulaci) vznikne magnetické pole, které bude mít stejnou intenzitu, jakou má dnes v této výšce pole, vzniklé díky tekutému jádru Země. 

Přitom není důležité jaké procesy dané magnetické pole vytvořily. Pokud má náhradní pole stejnou sílu, bude chránit Zemi před škodlivým zářením stejně, jako dnešní magnetické pole. 

A odkud to všechno víme? 

Vědci pozorovali přesně takové magnetické pole u Venuše. Naše sousední planeta nemá své vlastní magnetické pole, které by se formovalo v jejím jádře a dalo by se srovnat s pozemským. 

Přesto je chráněna - a to právě výše popsaným náhradním polem, které se vytvořilo díky tomu, že má Venuše hustou atmosféru. To je zároveň vysvětlení pro fakt, že Mars žádnou takovou ochranu nemá a ani mít nemůže - jeho atmosféra je totiž velice řídká. 

To, že Země při přepólování nemusí trpět slunečním větrem - je jen jedna ze dvou dobrých zpráv. 

Znamená to totiž také, že dokonce i planety, které z nějakého důvodu nemají vlastní silné magnetické pole, vytvořené tekutou částí jádra, mohou být chráněny před hvězdným větrem. A to je dobrá zpráva - pro ty, kdo doufají v existenci mimozemského života.