Návštěvníci z dalekých hvězdných soustav

Objekty z jiných planetárních soustav možná tvoří většinu Oortova oblaku. Vědci provedli nový výpočet a odhadli, že ve Sluneční soustavě může být daleko víc cizích těles, než si dosud myslel

Hvězdné planetární systémy si spolu možná kdysi vyměnily více malých objektů, než jsme si mysleli. Podle nových výpočtů je docela dobře možné, že se v Oortově oblaku skrývá obrovské množství malých těles, která vznikla v blízkosti jiných hvězd. Později své původní dráhy opustila při nevyhnutelných evolučních gravitačních hrátkách. Po delší nebo kratší pouti mezihvězdným prostorem se zachytila v Oortově oblaku, takže dnes tyto objekty obíhají kolem Slunce.

Oumuamua

Prvního hosta z jiné planetární soustavy objevili vědci poměrně nedávno. Bylo to 19. října 2017. Tehdy už  proletěl na své hyperbolické dráze kolem Slunce a byl na cestě zpět do mezihvězdného prostoru. Objekt tehdy nepoznán minul Zemi ve vzdálenosti asi 15 milionů kilometrů - a to o celých pět dní dříve. V době objevu byl již od Země vzdálen asi 33 milionů kilometrů, což je zhruba 85-násobek vzdálenosti mezi Měsícem a Zemí. 

To samozřejmě neznamená, že by se mělo jednat o jedno z prvních exoslunečních těles, která nás navštívila. Naopak. Podle nových odhadů se to ve Sluneční soustavě takovými objekty přímo hemží. Lépe řečeno - dají se často nalézt v jejích vzdálených oblastech - v Oortově oblaku. 

Oortův oblak je vzdálený rezervoár ledových komet na vnějším okraji Sluneční soustavy. Obklopuje ji ve vzdálenosti 1 až 2 světelné roky od Slunce. Měla by se v něm nacházet hmota z původního oblaku plynu a prachu, ze kterého se kdysi formovalo jak Slunce tak všechny planety. 

Zároveň by mohl být Oortův oblak ovšem také rezervoárem, ve kterém se kdysi zachytilo velké množství cizích těles, která dříve patřila cizím hvězdám. 

Hvězdná školka

Podle dnes platné teorie nevzniklo mladé Slunce osaměle. Mladá hvězda byla součástí celé hvězdné školky, ve které se z obrovského mračna plynu a prachu zformovalo hned několik kolegyň. Plyn a prach z obrovského rezervoáru mezihvězdné hmoty si tedy mezi sebou nové hvězdy doslova rozdělily. 

Vzhledem k tomu, že od sebe tehdy nejspíš nebyly moc vzdálené, mohly na sebe vzájemně působit svou gravitací. Hmota, která je obklopovala, podléhala cizím vlivům a tak logicky mohla poměrně často měnit svou dráhu. Opustila gravitační oblast své vlastní hvězdy a zamířila k jiné. To by mělo mít zajímavý následek. V Oortově oblaku se tak mohlo ocitnout velké množství těles, která byla původně součástí jiných planetárních soustav. 

Vědci provedli nedávno řadu modelových výpočtů a usoudili, že se v této velice vzdálené části Sluneční soustavy může nacházet dokonce více cizích těles než těch, které od samého počátku “patřily” Slunci. 

Oumuamua nepřiletěl z naší vlastní soustavy a nebyl tedy členem pestré společnosti, která se nachází v Oortově oblaku. Možná v něm má ovšem… více či méně vzdálené příbuzné. 

Zdroj:https://doi.org/10.1093/mnrasl/slab084