MMX - mise, která míří k měsícům Marsu

Plánovaná mise MMX je volným pokračováním projektů Hayabusa 2 a OSIRIS-REX. I ona má navštívit malý vesmírný objekt - tentokrát to bude měsíc obíhající naši sousední planetu. (délka blogu 3 min.)

Vzpomínáte si na nedávnou misi Hayabusa 2? Jednalo se o návštěvu malého asteroidu, sběr vzorků a jejich následnou dopravu na Zemi. 

Tím ale lety k malým zajímavým objektům nekončí. Tentokrát poletí kosmická sonda k měsícům Marsu. 

Phobos a Deimos

Marsovské měsíce Phobos a Deimos jsou tak trochu hádankou. Dodnes není úplně jasné, jak vznikaly a jak se dostaly na své dnešní oběžné dráhy. 

Diskutují se tři základní možnosti. Měsíce by mohly být menší asteroidy, zachycené gravitací Marsu. Tento předpoklad by byl logický. Mars to má totiž "jen coby kamenem dohodil" (samozřejmě v rámci měřítek Sluneční soustavy) ke zdroji podobných malých těles. Říkáme mu pás asteroidů, rozkládá se mezi oběžnou dráhou Marsu a Jupiteru. 

Druhá teorie zvažuje možnost, že by se mohlo jednat o daleko vzdálenější hosty, kteří by přicestovali z vnější Sluneční soustavy, než je zachytila marsovská gravitace. 

Poslední variantou by byla možnost, že se oba měsíce vytvořily přímo na místě - a to ze zbytků obří kolize, která se musela konat v rané době vzniku naší soustavy. Koneckonců i Země si prošla podobnou kolizí s jiným obřím tělesem. Jejím výsledkem je náš Měsíc. Situace ale nejspíš nebude tak jednoduchá. Měsíc je totiž daleko větší než Phobos a Deimos - a to i s přihlédnutím k rozdílům ve velikosti Země a Marsu. 

Hádanku by mohla pomoci rozluštit nově připravovaná mise, při které budou spolupracovat JAXA (japonská vesmírná agentura), DLR (Německé centrum pro vesmírný výzkum) a CNES (Centre National d'Études Spatiales).

Na palubě sondy, která dorazí k Marsu, by mělo být několik důležitých přístrojů a rover, vyvíjený ve společné německo-francouzské spolupráci. 

Rover

… by měl vydržet výsadek na marsovském měsíci. Bude to pro něj znamenat volný pád z výšky 40 - 100 metrů. To zní sice dramaticky, díky nízké gravitaci, která panuje na vesmírném tělese, se bude ale jednat o náraz, který odpovídá pádu z několika centimetrů na naší vlastní planetě. 

I ten se ale musí dobře nacvičit a prověřit, jestli aparatura vydrží vznikající zatížení. To se právě děje nebo nedávno dělo v DLR. 

Další výzvou, se kterou se bude projekt potýkat, jsou kolísavé teploty. Situace bude komplikovanější než u roverů, které se nacházejí na povrchu Marsu. I když má Mars jen velice řídkou atmosféru, přesto způsobuje daleko větší tepelný komfort, než jaký panuje na tělesech bez atmosféry. Teploty kolísají jen o několik desítek stupňů Celsia. Na měsících Marsu oproti tomu prakticky neexistuje atmosféra. 

Situace tak hodně připomíná stav na našem vlastním Měsíci, kde jsou rozdíly mezi dnem a nocí v řádu stovek stupňů. Zatímco ale na Měsíci trvá den 14 pozemských dní a noc je stejně tak dlouhá, budou se muset přístroje na Phobosu a Deimosu vyrovnat s daleko rychlejším kolísáním teploty. Změny od -150 °C do + 50 °C mohou proběhnout během pouhých sedmi hodin. Tak dlouho tu totiž trvá jeden cyklus dne a noci.

Vědci a konstruktéři se tedy nyní věnují patřičné výbavě, která má rover před rychlými změnami teplot co nejvíce ochránit. 

Start

... roveru s misí JAXA Martian Moons eXploration (MMX) je naplánován na rok 2024. Na oběžnou dráhu kolem Marsu by měl vstoupit v roce 2025. Samotné přistání na povrchu jednoho z měsíců by mohlo proběhnout koncem roku 2026 nebo začátkem roku 2027. 

Prací na povrchu měsíce by mise mohla strávit přibližně 100 dní. Během nich provede experimenty, nasbírá vzorky - a později vyrazí na zpáteční cestu k Zemi. Ta by mohla trvat opět kolem jednoho roku. 

Příště: Jaké přístroje bude mít mise na palubě - a co může zjistit?