Jen pro ekumenické křesťany

Vážení křesťané, je nejvyšší čas přestat si na ekuménu hrát a začít ekuménu prožívat.

Tento svět nezajímají naše spory, zda při pozdvihování dochází k transsubstancializaci hostie v Tělo Kristovo a vína v Krev Kristovu nebo jde jen o prostou připomínku Jeho poslední večeře s námi. Takovéto naše spory jsou naší společnosti směšné a takovýto lítý boj za Pravdu naše společnost nechápe a nepotřebuje.

Nechť katolík věří, že dochází k mystické přeměně obětních darů, a nechť evangelický bratr věří, že k žádné faktické proměně nedochází. Takovýto plastický pohled je v současnosti normální.

Naše společnost je nevědomky hladová po spásonosných myšlenkách Ježíše Krista, ať už Spásu chápeme jako náš budoucí život po smrti nebo jako prostou instrukci pro přežití naší společnosti.

Naše společnost podvědomě cítí, že bez obnovy smyslu pro Pravdu, Lásku, Svobodu a Spravedlnost nemá šanci na přežití. A zatím rozhodně pro křesťany nemusí být problémem, jak velikou má naše společnost potřebu posmrtného života, jak moc očekává království Boží po smrti a že to Boží království většinou chce hned a tady.

Jen ta cesta k Božímu království nespočívá ani v iluzi komunistické společnosti, ani v iluzi konzumního blahobytu. A posláním křesťana v této společnosti bez ohledu na konfesi je pomoc při hledání této Ježíšovy cesty Pravdy, Lásky, Svobody a Spravedlnosti.

Katolíci vnímají Církev jako mystické Tělo Kristovo. A pro ostatní křesťanské denominace nemusí být problémem vnímat se jako Jeho součást. Pro svět, ale i pro Ježíše Krista, jsou naše věroučné spory jen úsměvné. Podržme si v tom každý svou pravdu, ale v hlásání Ježíšových Pravd buďme harmoničtí. Ježíš Kristus přeci žádá být jediným Pastýřem v jediném ovčinci se svobodnými ovcemi.

Sejít se k ekumenické bohoslužbě je snadné. Nic to nestojí. Ale přijmout ekumenické myšlení za své, předpokládá přijetí plastického myšlení do svého života. A to není jednoduché. Nezbytným předpokladem je zbavit se pocitu, že jen moje myšlení, myšlení mojí skupiny, myšlení mojí denominace je jediné správné. A právě toto není z psychologického hlediska lehké.

Všichni máme stejné milosti stejného Boha. Všechny nás má Pán Bůh stejně rád. Věřím, že včetně nevěřících. Všem nám dává stejnou příležitost v hledání Pravdy. Nelpěme na svých tradičních pravdičkách a hledejme naši společnou Pravdu, hledejme Jeho.