Role otce ve výchově

V současné době pořád ještě převládá poměrně rozšířený názor, že dítěti postačí ke zdravému vývoji pouze matka, neboť především ona má všechny důležité kompetence pro výchovu dětí. Mnoho lidí se domnívá, že otec není vůči svým dětem tak citlivý a ani příliš neoplývá dovednostmi se o ně správně postarat. Nicméně již existuje dostatek důkazů, že pouze matka nestačí. Vyplývá to už ze skutečnosti, že mezi nejdůležitější dětské potřeby pro zdravý psychický vývoj patří potřeba modelu vhodného a slušného řešení mezilidských konfliktů, potřeba mužského a ženského vzoru a zkušenosti rodinného života.

Zvláštnosti otcovské role

Přestože je pro dítě primární osobou matka, nemůže zcela nahradit oba rodiče. Role otce je specifická, svébytná a s rolí matky komplementární. Rodiče poskytují doplňující se model chování dvou pohlavních pólů. Otec projevuje specifické verbální i neverbální komunikační chování, které je jiné než u žen, ovlivňuje jazykový vývoj, způsob interakčního chování dítěte a vývoj jeho pohlavní identity. Otcovy hry s dětmi zpravidla bývají odvážnější než jsou ty matčiny a muži tak učí děti zkoumat, riskovat, ale zároveň taky nést následky za takové chování.

Muži mohou v roli milujícího otce působit stejně efektivně jako matky. Tím, že převezmou základní péči o kojence, rozšíří svou životní zkušenost, schopnost empatie a mohou se naučit mnohému o podstatě lidské existence. Současně má aktivní otcovská péče dlouhodobý vliv na schopnost vcítění dítěte a na jeho ohleduplnost k druhým. Zjistilo se, že něžnost otce při hře s miminkem ovlivňuje chování mladých dospělých k jejich protějškům. Děti citlivých otců měly podstatně menší problémy v partnerských vztazích než děti mužů, kteří se nechovali tak láskyplně. Něžnost matek tady nehrála prakticky žádnou roli. Proto je důležitá hra otce s dětmi v batolecím věku. Je to nezanedbatelný předpoklad pro rozvoj citů. K podobným výsledkům došla i dlouhodobá americká studie: synové otců, kteří se aktivně zapojili do jejich života, jsou méně orientovaní na kariéru, jsou pružnější ve svých představách o přijímání rolí a projevují se méně agresivně, protože se o ně otcové zajímali, aniž by na sebe museli upozorňovat špatným chováním.

Každý muž se však k otcovské roli staví jinak. Závisí na jeho nadšení pro tuto roli, postavou vlastního otce, představou o otcovství získanou vlivem sdělovacích prostředků (media zachycují různé otcovské styly a také je ovlivňují), rolí v zaměstnání, sociální, právní, kulturní, ekonomickou, třídní a náboženskou orientací, typem mužovi osobnosti, rodinnými problémy a počtem starších dětí v rodině. Nejvíce rozhodující je nejspíš otisk vlastního otce, tento faktor působí vždy ať už vědomě nebo nevědomě.

Někdy je však, pro mnohé překvapivě, překážkou k vybudování pevného vztahu mezi otcem a dítětem matka. Některé ženy snáší špatně, že má dítě blízké pouto ještě k jiné osobě, než jsou ony a otce se pokouší z výchovy jaksi vyřazovat. Jako argumenty používají to, že muži se beztak o dítě nezvládnou postarat, že jim práci spíš přidělávají, než ulehčují apod.

Ideální je spíše vyvážená péče obou rodičů. Matky mají tendenci být přehnaně ochranitelské a svým dětem často povolují jen málo volnosti a moc je nepovzbuzují k vývoji nezávislých asertivních postojů. Otcové zase mají spíš sklon očekávat nereálný stupeň autonomie a nezávislosti hlavně u chlapců. Rodiče se tak mohou navzájem usměrňovat. Biologický otec rovněž může lépe kompenzovat nějakou povahovou abnormalitu matky, která si jí ani nemusí být vědoma a na dítěti by se mohla projevit negativně. To platí i obráceně.

Dítě vychovávané samotnou matkou je na ní nadměrně závislé. Otec pomáhá dětem k psychologickému odpoutání od matky, neboť nabízí bezpečný, na matce nezávislý vztah a funguje jako určitý nárazník mezi matkou a dětmi. Bez otcovy přítomnosti je pro dítě těžší dosáhnout v psychické pohodě své nezávislosti. Neodpoutává se postupně, ale buď se v adolescenci této ústřední úloze vyhýbá přílišným lpěním na jistotě a bezpečí domova nebo prosazuje svoji nezávislost dramatickým a často nezralým způsobem, např. převedením závislosti na matce na partnera nebo partnerku. To ovšem samozřejmě nevede k vybudování kvalitního mezilidského vztahu.

 

Role otce ve výchově syna

Od útlého dětství až po práh dospělosti si člověk vytváří svou společenskou roli také podle sexuální identity. Aby dítě mohlo svou roli přijmout zdravě a uspokojivě, musí mít vhodný vzor. Chlapec v procesu identifikace s otcem dospívá k pocitu, že je správným mužem. Výzkumy ukázaly, že žije-li dítě jen s jedním rodičem, průměrně se přizpůsobuje lépe, jde-li o rodiče stejného pohlaví. Pro napodobování vzoru je dítě náchylné v prvních sedmi letech, kdy je nejvnímavější, vzor blízké osoby přijímá všemi smysly, proto musí být vzor konkrétně vnímatelný. To má pak větší efekt než výchova.

V prvních letech je pro chlapce vzorem otec, se kterým se identifikuje. Ukazuje mu, jak muži projevují city, jak se podílejí na domácnosti, jak spolu žije pár, kolik času by se mělo věnovat práci apod. Většina otců ale v mnoha oblastech života nepředstavuje skoro žádný vzor, protože nebývají s dětmi v kontaktu tolik jako matky. Otec však musí získat prostor pro výchovu syna. Všichni chlapci v mladším školním věku touží promluvit si o důležitých věcech s nějakým mužem, proto mají v tomto období chlapci blíž k otci než k matce. To se mění v pubertě, kdy se potřebují vůči otci vymezit a najít svoji vlastní identitu. Přesto některá témata zůstávají výhradně v kompetenci otců. Chlapci, kteří vyrůstají bez otce a nenajdou si adekvátní náhradu např. ve strýci nebo dědečkovi, můžou trpět zvýšenou nesmělostí, vzdorovitostí až nedůvěrou vůči ženám.

Pro syna je důležité vidět, jak otec zastává aktivní roli v rodinných záležitostech a v interakci otec-matka. Zainteresovaný otec prohlíží domácí úkoly dítěte, nespokojí se s dotazem, zda jsou udělány. Nepracuje příliš přesčas a nesedí u televize, zatímco manželka vykonává všechna rozhodnutí týkající se rodiny. Ptá se na to, co děti celý den dělaly a vypráví jim o svých činnostech a zve je k účasti na nich. Pomáhá plánovat rodinné akce a jídla. Spolurozhoduje o tom, kdy se mají děti vrátit domů nebo o domácích povinnostech. Dává dětem najevo, že se zajímá o každý aspekt jejich života.

 

Role otce ve výchově dcery

Přestože je otec stěžejní především pro vývoj syna, ani dcery se bez něj neobejdou. Vztah s dcerou je důležitý, protože otec má největší vliv na její schopnost vycházet s muži. Dává jí možnost srovnat svoji ženskost s otcovou maskulinitou a odměňuje její femininitu jako muž, který má v jejím životě specifické místo. Způsob reagování na její sexualitu a ženskost může mít trvalý vliv na to, jak bude s muži jednat. Děvče, které je ve svých interakcích s otcem neustále frustrováno si může vytvořit negativní postoj k mužům. Dívka bez otce má vždy nenaplněnou touhu po akceptování muži. Může to vést k nápadnějšímu signalizování sexuality navenek, ale ne pro vlastní uspokojení, ale ze strachu nelíbit se a neuspokojit muže. Vztah otec-dcera je rovněž důležitý pro budoucí úspěšnost v jejím tvořivém a profesionálním životě.

 

Vliv otce na morální vývoj dětí

Přítomnost obou rodičů je velice důležitá pro morální vývoj dítěte. Dítě prý sice unese téměř jakoukoliv péči, jestliže jsou naplňovány jeho základní potřeby, některé situace je však pak později nebo okamžitě nuceno řešit náhradním způsobem, který je vzdálenější jeho přirozenosti.  Ve svém morálním vývoji potřebuje mít dítě pevný vzor v obou rodičích, mezi nimiž nejsou v morálních zásadách výraznější rozdíly. Otec by měl představovat morální autoritu, která vštěpuje disciplínu a nabízí vedení. Pro dítě je důležité vědět, že jsou rodiče ve výchově zajedno.

Podle sociologa Davida Blankenhorna je nepřítomnost otců tím nejdestruktivnějším trendem naší generace. Badatelé v oblasti sociálních věd spojují nepřítomnost otce se širokým spektrem společenských problémů a vývojových nedostatků u dětí, jako je problém nárůstu trestné činnosti, závislost na alkoholu a na drogách, těhotenství u nezletilých, promiskuita, vzdor vůči pravidlům, normám, zákonům a vandalismus. Existuje úzká souvislost mezi nepřítomností otce a pravděpodobností, že dítě nedokončí školu, bude se pokoušet o sebevraždu, stane obětí sexuálního zneužití nebo bude později nezaměstnané. Statistika FBI dokládá, že chybějící otec je spolehlivějším prediktorem trestné činnosti než rasa, prostředí či chudoba.

Ze statických údajů z NFI (National Fatherhood Initiative) vyplývá, že z rodin bez otce pochází 72% mladistvých vrahů, 60% pachatelů znásilnění, 80% adolescentních pacientů z psychiatrických léčeben a 72% dětí z nápravných zařízení. Rovněž je u těchto dětí dvojnásobná pravděpodobnost předčasného odchodu ze školy, jedenáctkrát vyšší pravděpodobnost projevů násilného chování, dále se častěji vyskytují soustavně podprůměrné známky z matematiky a čtení, více nehod, úrazů, projevů chronického astmatu, bolestí hlavy a poruch řeči a také tři ze čtyř mladistvých sebevrahů pocházeli z rodiny bez otce. Dívky vyrůstající jen s jedním rodičem mají statisticky o 164% vyšší pravděpodobnost otěhotnění před sňatkem, o 53% vyšší pravděpodobnost sňatku před dosažením plnoletosti, o 92% větší pravděpodobnost rozvodu a nepřítomnost biologického otce v domácnosti zvyšuje dceřinu zranitelnost vůči znásilnění a zneužití o 900%. Existují ještě další důkazy o vysoké pozitivní korelaci mezi nepřítomností otcovské výchovy a násilím mladých mužů hlavně vůči ženám.

Je však samozřejmé, že pouhá přítomnost otce v rodině nepůsobí automaticky jako nějaké „očkování“ proti těmto problémům. Důležité je, jací oba rodiče jsou, jak spolu vycházejí a na mnoha dalších vlivech. Mít oba rodiče je sice pro dítě důležité, ale daleko horší pro něj je žít ve vnitřně nešťastné rodině než v neúplné.