Valentinský blog – aneb miluji tě i bez Valentýna

Tři mikropříběhy nejen o tom, proč milovníci krásného všedního dne nepotřebují datum v kalendáři.

Už zase čtrnáctýho !

Cyril byl antitradicionalista. Tedy alespoň co se týká oslav a svátků na povel. Těžko říct, jestli tento odpor získal při povinných prvomájových nebo lampionových průvodech, celozávodních organizovaných dovolených a jiných předlistopadových vymoženostech, ale je fakt, že s blížícími se vánocemi, velikonocemi, narůstáním počtu únorových srdcí ve výlohách obchodů mu naskakovala kopřivka.
Přesto se vždy překonal. Představa, že jeho milá zaštká: „Ty už mě nemiluješ!“, když jí nedonese na Valentýna aspoň perníkové srdce, ho uváděla v jalové zoufalství.
Zašel po práci raději ještě na „jedno“, aby sebral odvahu k hereckému výkonu. Když se ale doplazil ve stádiu krajního znechucení domů, na stole, místo slavnostního prostírání, svíček a růžových okvětních lístků, jak to Kamila s oblibou dělávala, ležel prostý lístek, vytržený z bloku:
Miláčku, šla jsem s holkama zakalit k Zelené žábě. Nějak jsem si dnes nedovedla tu romantiku představit. Pusť si fotbal a dej si pivo, nevím kdy dorazím. Nebo jestli máš chuť, přijď za náma.
*
Chvíli nevěřícně zíral, upustil na zem reklamní tašku s namátkou vybranou noční košilkou, podrbal se na hlavě a v tu chvíli mu došlo, jakou báječnou má ženu. A že U zelený žáby mají fakt dobrý pivo!

Jak miluje tvrdé Y

Kdykoliv před sebe postavila tác s UHO (univerzální hnědou omáčkou), flákem masa a nějakou přílohou, umocnil její znechucení nad menzovní stravou i fakt, že už půl roku, téměř obden, ji sledoval nenápadný mladík. Sedl si vždy několik stolů stranou proti ní a odcházel, až dojedla, i když sám už měl dlouho snědeno. Když to trvalo několik měsíců, řekla si, že to nebude náhoda. Dotyčný ji ničím nezaujal a vypadal jak typický student z FElu. Dokonce ji na jeho existenci musela upozornit spolužačka, takže bůh ví jak dlouho tuto činnost provozoval. Chlapci z FELu (elektrotechnické fakulty) měli takový zvláštně podobný vzhled - hlavu tvaru klasické žárovky, málo vlasů, módu nehonili ani v outletu a sport byl pro ně sprosté slovo.
To, že je 14. února jí došlo přesně v ten moment, kdy se jako obvykle posadila ke svému oblíbenému stolu a spatřila mladíka s růží.
„Tak dneska vyznání neujdeš“, zlomyslně se ušklíbla kamarádka a schválně prchla.
Chtěla prchnout také, ale když doběhla k východu, zjistila, že mladík byl rychlejší.
Odvážil se poprvé ji oslovit.
„Promiň, ale chtěl jsem ti už dlouho říct, že tě miluju a chtěl bych s tebou chodit.“
Chtěla odpovědět něco v tom smyslu jako : A u vás doma jsou všichni zdrávi?
Kdyby ji pozval na koncert, do kina, na motorku, na výšlap, na brusle, na prohlídku psího útulku, ... se vším by měl větší šanci.
Lysá žárovka, která ze sebe vysouká na Valentýna po půl roce vyznání „ Miluji tě“, a čeká, co s tím jako druhá strana udělá, není ani komická, ale přímo tragická.
Zmohla se jen na jednu větu: „Taky promiň, ale nejsi můj typ.“
Nechala ho tam stát i s růží a utíkala pryč.
*
A pak proč jsou plné blogy článků: Proč ženy nechtějí hodné muže...
Ženám nevadí hodní muži, ženy nechtějí tvrdá Y.

Šesté přikázání

Když ho viděla vstoupit, škublo jí v ohryzku jak Bartu Simpsonovi když spolknul žábu, polkla na prázdno a zavrtala se pohledem do stolu.
Pozdravil, přešel ji a důkladně si prohlížel všechny exponáty. Pak se vrátil a zeptal se jakým jazykem hovoří. Zvolila němčinu.
Vybral si velké plátno a zeptal se, jestli mu ho může poslat do Švýcarska. Spočítala mu to a cena za leteckou přepravu, speciální balení i pojištění jí vyšla skoro stejná jako cena obrazu. Obvykle si v takovém případě zákazník koupi rozmyslel, nebo si vzal dílo hned.
Adrian si nerozmyslel nic. Nemohla se zbavit dojmu, že je mu jedno co si kupuje. Když platil, nespouštěl z ní oči a zeptal se, jestli by mu mohla doporučit nějakou dobrou restauraci k obědu. Povídali si skoro hodinu. Měla pocit, že by byl rád, kdyby ho doprovodila. Zeptal se, kdy má pauzu a ona odpověděla, že nemá, že si nosí svačinu.
Nesváděl, nemachroval, jen se díval.
"Máte ještě nějaké přání?" zeptala se.
"Kdybych si mohl ještě něco přát, přál bych si, aby mi s tím obrazem přivezli i Vás."
Pohladila si bříškem palce snubní prstýnek a kousla se do rtu.
Viděla ho ještě k večeru, obcházel kolem budovy a díval se prosklenou stěnou do míst, kde měla stůl.
Vzpomněla si na něj ještě mockrát, dokázala si přesně vybavit jeho tvář, jeho oči, naposled když si snubní prstýnek definitivně sundala.
*
Nenechávejte lásku na první pohled odejít.

Poznámka pod čarou :

Lásce je datum ukradené,
milujme se všednodenně,
radost na povel či splín,
nevyčaruje, nezažene, ...Valentýn...