Smrtelná otázka: „Jak se máš?“

Také ji tak milujete? Jeden kolega na ni odpovídal slovy: „Děkuji, skvěle. Kdyby to mělo být ještě lepší, asi bych zdechnul...“  

Dalo by se říct, že vás zájem druhých o vaši osobu a o to jak se máte potěší.
Jsem asi divná, ale mě po takové otázce naskakuje kopřivka a sama ji vůbec nikomu nepokládám. A dokonce ani v chatu na sociálních sítích.

Před chvílí mi otázku Jak se máš? napsal kamarád a já na ni odpověděla něco v tom smyslu, že konverzace se začíná jinými slovy, třeba aktuálním osobním zážitkem, i kdyby to měla být koupě nového lustru...
Že je to blbost? Vůbec ne.
Udička je hozena, uvolní se ledy a hned je nosné téma chatu, rozhovoru.  O barvě lustru, tvaru lustru, úsporné žárovce... a nakonec se doberete i k životu.
Dolovat ze sebe odpověď na Jak se máš? mě přímo zabíjí. Odpovídat: lelkuju u compu a měla bych dělat něco jiného a nejde mi to, sedím u toho v zástěře a vypadám jak Ida Raskenová.......... tak to se mi vůbec nechce!
Vůbec mi přijde, že takový tazatel se nudí a chce, abyste ho bavili, místo aby bavil on vás, když už se ozval jako první.

Z podobného ranku úvodních konverzačních otázek, příjemných jak osina v Bruseli, jsou třeba tyto:
Kam pojedeš na dovolenou, kde jsi byla na dovolené, už jsi byla na dovolené?
Tak jak to jde? Berou, berou? (když sedíte na rybách)
Kdy bude svatba? (než do toho praštíte)
Už to čekáte? (když už jste do toho praštili)
Už jste se rozvedli? (když už jste nad tím zlomili hůl)
Tak co, už máš práci, chlapa, ženskou?
Co bylo ve škole?
Tak jsem slyšel, Karle, že jsi tomu prážákovi pěkně načechral pilíř. Je to pravda?
.........................

Když už někoho potkám, říkám : Ahoj, tobě to sluší (jen když si to fakt myslím – když vypadá strašně, mlčím), .. jsi pořád s tím kocourem, co jsem vás spolu potkala, ... jak ti dopadla ta zkouška, jobb.... už máte postaveno , ......
Mám konkrétní otázky a konverzaci ráda a z těch nekonkrétních (když už se má mlátit prázdná sláma) beru jen téma počasí.
Dá se říct, že fráze o počasí naopak miluju. Ty jsou v kurzu vždy, ale úplně vždy, když opravdu není co říct a stojíte ve výtahu třeba s ledním medvědem.
Jsou lehké, jasné, neblbé, praktické a ještě se při nich dozvíte něco užitečného. A vzhledem k proměnlivosti a bohatství přírodních jevů se toto téma nikdy nevyčerpá.
Nejvíce mají weather talk propracováni Angličané. A jsou na svou společenskou konverzaci – nezávazné debatování o počasí náležitě hrdí. Dokonale vyjadřuje anglosaský přístup k životu a pojetí zdvořilosti. Diskuze o počasí nikomu neleze do soukromí a zároveň se počasí každého osobně dotýká, takže k němu tudíž má co říct.

A tak prosím přátele, známé i neznámé:
Neptejte se mě jak se mám! Napište, jak se máte vy, nebo jestli u vás svítí slunce nebo padají trakaře, a já už se chytnu :-)