On ji zbije a ona mu dá...

aneb blog nejen pro Arettu a nejen o tom, jak se na české velikonoční zvyky mohou dívat cizinci...................

Z dostupných pramenů se prapůvodního počátku velikonočního mrskutu přesně nedobereme. Traduje se, že jde o pohanský rituál na oslavu plodnosti, který se ke křesťanským svátkům shodou okolností připletl. A jeho oblíbenost přetrvala v našich luzích a hájích doposud.

„To je ale divný zvyk!“ kroutila hlavou kamarádka Carol. „Ony se ty holky jako nechaj zbít a ještě ty násilníky obdarují?“
Je ze své domoviny zvyklá na tiché, klidné introvertní oslavy v kruhu rodiny a svých blízkých a náš obyčej považuje za sadomasochistickou praktiku, navíc genderově nevyváženou.

Četla jsem tu na blogu  článek o rozdílu ve vnímání velikonočních zvyků z pohledu ženy a muže, z nichž některé, pisatelka vůbec, ale vůbec neměla v lásce, protože nejenže dostala pořádnou nakládačku, ale ještě byla polita levnou voňavkou a takto dokaličena musela ještě nalévat štamprlata ...

Ovšem tak jako ve všem platí pořekadlo: jiný kraj, jiný mrav. A zrovna tak se liší muži a jejich způsob pomlázky - stát od státu, město od města, ves od vsi, ....

To já mám nejhezčí vzpomínky na Velikonoce u babičky na Šumavě, kde v blízkosti Kvildy bývalo často o Velikonocích ještě spousta sněhu. Babička nám schovávala ve sněhu na zahradě čokoládová vajíčka a jiné pamlsky a my je hledali, zatímco tatínkové vymrskali celou rodinu.
Mrskut, co jsem vždy zažila, byl decentní, jemný, následkem byla jen lehká opilost koledníků a potěšení všech zmrskaných dívek, že je o ně „zájem“. Nejvíc nás to drželo ve studentských dobách, ale veselé situace na veselé velikonoce se poštěstí kdykoliv.
Nezapomenu, jak jsem chtěla, v působivém negližé, otevřít svému milému, který si kvůli mrskutu přivstal a jako naschvál se před mými dveřmi srazil s partou malých kluků z našeho domu, kteří poctivě obcházeli celý panelák a zvonili na každé dveře. Pozorovala jsem kukátkem jejich vzájemné rozpaky a nevěděla jak situaci vyřešit, abych obdarovala všechny. Nakonec jsem zařvala: „Moment“, slušně se oblékla, klukům dala vejce vařená i čokoládová, samozřejmě za říkanku, a teprve pak pořádně prozkoumala, kolik pentlí má uvázáno na té své pomlázce můj koledník nejdůležitější...

A jak tedy správně mrskat, aby ženy a dívky neměly tak ošklivé vzpomínky jako slečna Jana z článku?
Dle dostupných informací se (dle pohanských rituálů) mělo dotknout čerstvým proutkem (ne zmlátit) a předat jarní sílu. Stejně jako čistou vodou (ne vana, ne kýbl a ne smradlavá voňavka) pokropit.
Zkrátka, aby to vyšupání mělo stejné kouzlo, jako scéna sice nevelikonoční, ale přesto půvabná:
Scéna z filmu Postřižiny, kde správce pivovaru, v podání Jiřího Schmitzera, párkrát šlehnul hadičkou od pumpičky přes bílé jemné kalhotky francouzského střihu Magdu Vašáryovou a ona jen tak něžně vzdychla: „Au, au...“ a pak si ty kalhotky popotáhla... a přihlížejícím spadnul cvikr a ... dál to znáte.

Tak si tu pomlázku, šupačku, mrskut, ... zítra hezky užijte. Ať mají radost všichni zúčastnění ;-)