O podhladinách v nás, lžích, klišé a nejen o tom ....

Velmi příjemně mě v neděli večer překvapila ČT 1 se svým  filmem  „Pod hladinou“ z cyklu Nevinné lži. Po dlouhé době důvod nechat televizi přes hodinu zapnutou.

Nevinné lži - Pod hladinouČT1

Děj příběhu otevřel téma, o kterém se často otevřeně nemluví.
Hlavní hrdinka lže, protože se cítí být zahnaná někam, kam nechce. Bojí se otevřeně přiznat co cítí, protože má strach, že by ublížila těm, které má ráda a také jí tíží reakce okolí. Nedokáže říct své pocity na rovinu a nejvíc tím ublíží sama sobě.
Příběh ale zůstává s otevřeným koncem a nechává na divákovi jestli je závěr pro hlavní hrdinku prohrou nebo naopak výhrou s novým začátkem.

Vzpomínám si na pár svých mezních životních situací, kdy jsem překonala strach a předsudky a dokázala ve vypjaté chvíli mluvit tak jak cítím a na doraz. A přestože to byla situace nepříjemná, bolestivá, zraňující, moje tělo se mi pak odměnilo obrovskou úlevou a dalo by se říci i euforií. Po mnoha zkušenostech se proto snažím v tomto přístupu pokračovat, protože jak je známo, potlačené negativní vnitřní pocity vedou často až k onemocnění.
Říká se, že mnoho nemocí těla je odrazem duše. Jeden známý dokonce tvrdí, že veškeré choroby  jsou psychosomatické, akorát ty pohlavní ze sexu. On to říká poněkud expresivněji a šťavnatěji, ale rozhodně na tom hodně bude.

Soudě podle reakcí kolem, rozdělila epizoda Pod hladinou diváky na dvě skupiny. Na ty, kteří chápou nesamozřejmost života a univerzálního receptu na štěstí a na ty, kteří chtějí vidět černobíle, soudit, myslet si, že existuje ideální kuchařka na život jak podle reklamy na prací prášek.

Děkuji České televizi za takový projekt, Alici Nellis za první díl a těším se na další. (Všimla jsem se, že se na cyklu podílí i má oblíbená režisérka Tereza Kopáčová – Vrabelová a to je další důvod k příjemnému překvapení.)

P.S.: Kolik toho „pod hladinou“ drží každý z nás?