10 nejšílenějších míst, kde jste se kdy milovali...

„...nejlepší je to na kolejích, představ si to vzrušení, když nevíš jestli dříve přijde vrchol, nebo tě přejede vlak,“ říká hrdina filmu, na jehož název (a v pravdě i děj) si už nevzpomínám, ale tahle replika mi v hlavě utkvěla.

...vzhůru k výškám ...

Kdysi mě můj milý pozval na schůzku do věže. Byla tma, na každém schodě hořela svíce, v posledním patře bylo připraveno občerstvení a v samotné kopuli měkké matrace. Krom jiných zážitků z tohoto večera mi utkvěla v paměti věta: „Važ si toho, celý den jsem odsud vymetal mouchy...“

Ve vzpomínkách mých přátel, článcích a diskuzích na toto téma, snad neexistuje místo, kde by to možné nebylo ... Všude tam, kde člověk ve dvou „zmístí“ všechny končetiny.
Často se však stává, že ona  romantika a netradičnost místa  předčí technické i lidské možnosti, takže ze samotného aktu zbude jen pokus, ale i tak se na něj hezky vzpomíná...a ve fantazii dojde i na finále.

Chtěla jsem původně vybrat 10 opravdu nejbizarnějších míst, ale jak jsem se rozepsala, zavzpomínala a rozhlédla kolem sebe, deset  je málo, moc málo, ...
V názvu článku ale toto číslo už ponechám (i jako orientační bod pro diskuzi).

Pro krajně konzervativního člověka, pro kterého je pouze lože  - svaté a hodné oné více než příjemné činnosti, bude následující (velmi povrchní, neúplný a namátkový) výčet míst, jistě bezbožně dekadentní, pro jiné jen připomenutím toho, co důvěrně znají a pro ty ostatní, možná inspirativní...

Zmíněný výčet zjištěn sběrnou metodou Boženy Němcové.

... v lese, na louce u vody ... na posedu, v meandru řeky, v koruně stromu, v seníku, k sadomasochistickým zážitkům patří jednoznačně kombinace kopřivy a komáři

... na kapotě auta (pozor na prstýnky!), na motorce, na loďce (nezapomeňte že v kánoi platí: nedržte se bortu!)

... na hřbitově, v kostele, ve zpovědnici, na oltáři, na soše Sv.Václava, na hradě, ve zřícenině, v katakombách, na střeše mrakodrapu, ve výtahu, na kulečníku, v tělocvičně za pomoci jakéhokoliv nářadí, na houpačce, v soláriu, v telefonní budce (to už bude brzy výjimka), pod stolem při večeři v rodinném kruhu (vhodné jsou široké stoly a dlouhé ubrusy), v nestabilní skříni umístěné na poradě

 ... místa ryze domácí ... na každém vodorovném či svislém prvku, přičemž kuchyňská linka je místo tak časté, že si nezadá s ložnicí, ovšem žebříček kdysi vedl starší model pračky, zatímco dnes je to bez fantazie domácí vířivka

... častá jsou i místa veskrze nedůstojná, ale vždy při ruce a uzamykatelná ... jako jsou veškerá veřejná sociální zařízení na zemi, vodě i ve vzduchu

... oblíbeným místem, kde lze uplatnit praktické pořekadlo, jsou schody. Neb jak se říká : Nejlepší je to na schodech - když to jde, tak to jde a když to nejde, někdo jde.

Jeden kamarád mi vyprávěl, že když si s přáteli líčili nejpraštěnější milostnou eskapádu na téma „Kam až jsem za ní jel“ vyhrál ten, co jel za svou milou  vlakem do Španělska, kde byla na brigádě česání jablek. Dojel na místo někdy po ránu, dívka ho čekala na nádraží, tam si vlezli do křoví a on jel za tři hodiny zase zpět, protože jeho láska musela do sadu.

Schování se s někým do křoví mi vždy přišlo krajně neestetické, plebejské, nepraktické. Nad poznámkami jiných, typu : „už aby oschly meze“ jsem ohrnovala nos a přiznám se, že křovinaté vzpomínky mám jen dvě. Ta první je z dob studentských, a kde jinde než na Petříně, kde kouzlo místa předběhlo událost samotnou o tři koňské délky.
Ovšem pocit z té druhé byl naprosto opačný, tam samotný zážitek a dojem z něj překonal improvizované místo o několik světelných let... Vláká-li vás do křoví člověk, v jehož přítomnosti jdou veškeré zábrany stranou, zapomenete v tu chvíli na jakékoliv ofrňování a i nehostinná step se stane rajskou zahradou...

Krásné vlahé léto, přeji...  protože zkrátka a dobře láska je láska.