V Praze se v noci v metru nebojím

„Pražská podzemní dráha je bezpečná,“ oceňuje Američanka Jane. Nebojí se jezdit ani posledními spoji kolem půlnoci, kdežto ve svém domovském New-Yorku s tím měla velký problém a pozdě v noci se v něm bála.

Rozumný člověk jistě nebude tvrdit, že v pražském metru se nemůže nic stát. Nicméně názor Američanky, která už několik let žije v Praze, není bezvýznamný. V New-Yorku se pozdě v noci metrem jezdit bála, v podzemní dráze české metropole strach nemá. To je přece pěkné vyznamenání pro českou metropoli. Lidé se v jeho metru na rozdíl od mnoha jiných měst cítí bezpečně. A názor Jane není mezi cizinci ojedinělý.

Pražské metro má i jiné přednosti. Především je přehledné a lidé se v něm dobře orientují díky kvalitnímu informačnímu systému. Ten byl před časem vylepšen o nové tabule ve stanicích metra, které nyní ukazují končenou stanici, aktuální čas i čas do příjezdu další soupravy. Mnozí pravidelní cestující si jistě z dřívějších dob vzpomenou na to, že na starých systémech, které na krajích stanic ještě jsou, se čas načítal od odjezdu předchozí soupravy a pokud člověk neznal intervaly mezi jednotlivými spoji, tak nevěděl, kdy přijede další vlak.

I systém přestupních stanic je v pražském metru přehlednější než jinde. Tady je stanice Můstek A a Můstek B. Každému je jasné, že je to přestupní uzel mezi linkami A a B. Poněkud složitější to mají ovšem v Moskvě, kde každá stanice se jmenuje jinak. Příklad ze stanice Divadlo na Tagance se dá přestoupit na jinou trasu. Ovšem ta druhá přestupní stanice se už nejmenuje Divadlo na Tagance, ale tuším, že Prvomájová. Prostě jinak! A není hned jednoduché tento systém pochopit. Rozhodně ten pražský je jednodušší a přehlednější.

Zkrátka a dobře, důkazů, že pražské metro patří k těm nejlepší na světě, je víc než dost.