Díky za oživení historických souvislostí.

Děkuji poprvé mohu s autorovým článkem souhlasit.

Jen si neodpustím malé rýpnutí - jsem rád, že jsem nemusel žít ani ve Frankově Španělsku, ani ve Stalinově SSSR, ale mohl žít v pozdně normalizačním ČSSR...

V době pozdně normalizační ČSSR už Franco ve Španělsku nevládl.

Winston Churchill kdysi prohlásil....."strangulation of communism at its birth would have been the greatest blessing for this world" čili uškrcení komunismu v čase jeho zrodu by bylo největším požehnáním pro náš svět...

cituji:

Na španělskou občanskou válku v letech 1936 – 1939 nelze hledět černobíle, ve stylu zlí frankisté a hodní republikáni. Dobře to vystihl britský premiér Sir Winston Churchill blahé paměti již zmíněnými slovy, když podle knihy Franco’s Friends (Francovi přátelé) také dodal, že režim generála Franca není zrovna podle jeho gusta, ale pořád lepší než Stalinův teror v SSSR.

?? Co to je za myšlenkový vývod? I v tom výroku Churchill porovnával stalinistický SSSR s franktistickým ESP. Ale vy jste to z toho udělal, že nelze na věc hledět ve stylu zlí frankisté vs hodní repuplikáni a že prý dobře to vystihl Churchill... vždyť to je míchání jablek a žabek a vůbec to spolu nesouvisí...

Samozřejmě že souvisí.

Teď se pro změnu bojuje za Prahu u Kyjeva.

Problém je, že interbrigadisté tam nedorazili a bojují jen se svou klávesnicí doma na zadku na internetu.

Na Ukrajině už zahraniční vojáci dávno jsou a není jich tam zrovna málo.

"U Madridu se bojuje za Prahu!" pravil Klement Gottwald.

A po Únoru 1948 byli interbrigadisté obětmi komunistických čistek...

Zajímavé. Dík.

Jenom pár poznámek.

Násilnosti ve Španělsku byly od začátku třicátých let, nikoli jak se snažíte podsunout až po nástupu levicové vlády...a za další komunisté v demokraticky zvolené vládě, proti které to povstání vypuklo, rozhodně nebyli 😉

Komunisté byli součástí Lidové fronty a byli v její vládě.

24. července 1936 vytvořili nacionalisté „vládu v Burgosu“, která zahájila nový útok. Úspěšný postup těchto vojsk vyvolal dne 4. září pád Giralovy republikánské vlády, kterou nahradila vláda lidové fronty, složená především ze socialistů a komunistů (premiér Francisco Largo Caballero), fungování této vlády bylo velmi problematické, protože uvnitř vlády neexistovala shoda na dalším postupu. Přesto se tato vláda nakonec odhodlala k razantním krokům – 1. října poskytla autonomii Baskicku, 7. října vyvlastnila půdu velkostatkářům a začala ji rozdávat malým rolníkům a konečně 10. října spojila republikánskou armádu s milicemi.

Jistě násilnosti začali už ve třicátých letech, ovšem teprve po volbách v roce 1936 nabyly masového charakteru a vláda Lidové fronty je nedokázala zvládnout.

Zde s vámi souhlasím. Franco uchránil zemi od komunistů (je otázkou, zda by to byla komunistická vláda sovětského typu. Jinou ale komunisté nikde nepředvedli, takže nejspíše ano.), uchránil zemi od útrap druhé světové války, zajistil hospodářskou prosperitu.

Na druhou stranu nelze úplně nevidět nehumánní chování vůči protivníkům (nejspíše i domnělým).

Nicméně v kontextu doby Franco nebyl tak špatná volba a určitě si nezaslouží nenávist současných Španělů.

Vtip je v tom, že komunistům zakroutil krkem, dřív než se do toho pořádně obuli, takže tu zůstává v lidech určitý idealismus o případném španělském vývoji. Kdyby si Španělé prožili 40-50 let komunistické totality, tak by se chovali a mluvili jinak.

Přidávám se a rezervuji si místo někde v Andalusii.

Také to tak vidím.