V newyorském metru se bát nemusíte

Městská doprava v největším americkém městě funguje celkem bezproblémově. Stanice podzemní dráhy sice nepatří mezi ty výstavní, ale vlaky jezdí spolehlivě, stejně tak autobusy.

Kromě nich je součástí zdejší MHD kabinová lanovka mezi ostrovem Roosevelt Island a Manhattanem. To mnozí lidé ani nevědí, že New York má též lanovku. Přiznám se, že ani já jsem až do návštěvy této megapole o ní neměl ponětí. Tato lanovka je tedy začleněna do zdejšího systému městské dopravy a platí na ní i stejné jízdenky jako v metru či autobusech.

Když se řekne newyorské metro, tak si mnozí vybaví špinavé stanice a obrovskou kriminalitu. To první platí, to druhé nikoliv. Ano, stanice zdejší podzemky nepatří k architektonickým skvostům, já to však za velký problém nepovažuji. Soupravy bývají čisté a uklizené, vlaky jezdí spolehlivě. Za plus považuji fakt, že kromě normálních zastávkových jezdí v newyorském metru i expresní spoje, které zastavují jen ve vybraných stanicích. Za další plusový bod považuji přehledný informační systém. Zajímavostí rovněž je, že zdejší metro vede v některých úsecích i na povrchu.

Co se týče bezpečnosti, tak jsem neměl žádný problém. Několikrát jsem cestoval v podzemce i po desáté hodiny večer a nebyl jsem svědkem žádných výtržností nebo násilností. I průvodce našeho zájezdu, který do New Yorku jezdí mnoho let, mně řekl, že se nikdy nesetkal ve zdejším metru s nějakou divočinou. Je to určitě dáno celkově výrazně zlepšenou bezpečnostní situací od konce devadesátých let z dob starostování Rudy Giulianiho .

Mínus dávám newyorské metru za systém odbavování ve stanicích, turnikety jsou průchozí z obou stran, čili jsou společné výstupy a vstupy, což při příjezdu vlaků do stanic a návalu lidí působí menší komplikace.

V pohodě jsou rovněž místní relativně moderní autobusy. Jejich výhodou jsou umělohmotná sedadla, která se na rozdíl od čalouněných snadno čistí. Nevýhodou je systém odbavování. V Česku se v MHD většinou nastupuje a vystupuje všem dveřmi. V newyorských autobusech je nástup možný jenom předními dveřmi, kde si buď cestující protáhne jízdenku v přístroji přes magnetický pruh nebo si si ji koupí u řidiče. Takže když se u předních dveří shromáždila skupina dvaceti Čechů, bylo z toho zdržení.

Já jsem měl jízdenku na 7 dnů za 34 dolarů. Koupil jsem si ji v automatu. Zvláštní bylo to, že nešla zaplatit normální bankovní kartou, ale jenom kreditkou.

Celkově pak hodnotím MHD v největším americkém městě pozitivně.