Mattoni a Baťa, to jsou na rozdíl od komunistů opravdové vzory

V pátek jsem se díval na nový seriál České televize Já Mattoni. Jeho umělecké zhodnocení nechám jiným, ale říkám si, je dobře, že takové dílo vzniklo. My si musíme brát příklad z lidí, kteří něco dokázali, ne z nýmandů.

Vládní rada Heinrich Mattoni má velkou zásluhu na slávě karlovarských minerálních vod. Ano, nebyl to žádný beránek, jinak by se nedokázal vypracovat v jednoho z nejúspěšnějších podnikatelů rakousko-uherské monarchie. Oceňuji na něm jeho houževnatost, jeho vůli, jít si za svým. Určitě mu v tom pomohlo seznámení s osudem svého dědečka, který třel bídu s nouzí a on si řekl, že takhle neskončí v žádném případě.

V tom si je podobný se zakladatelem slavné obuvnické dynastie Tomáše Baťou. Ten pochází z rodiny obyčejného zlínského ševce. Přitom takových tehdy byly v tomhle valašském městečku stovky. Přesto se dokázal vypracovat mezi nejbohatší a nejúspěšnější lidi na světě a značka Baťa se stala pojmem a celosvětově známou. Byl bych také rád, kdyby se příběh rodiny Baťů stal námětem pro nějaký další seriál České televize.

Já tedy považuji za normální brát si vzory z těch, kteří jsou úspěšní a v životě něco dokázali anebo se přičinili o to, aby život měl ten správný řád a nezvítězilo zlo nad dobrem. To je přece přirozené. Takže si například umím představit, že začneme stavět sochy a památníky ministerskému předsedovi úřednické vlády v roce 1920 Janu Černému, prvorepublikovým četníkům a dalším, kteří se zasloužili o potlačení komunistického puče v prosinci téhož roku.

Nevidím důvod, proč by se měli oslavovat komunisté Gottwald, Zápotocký a další podobní vrazi, zloději, flákači. Oba zmínění soudruzi nikdy pořádně nepracovali, mají na rukou krev nevinných lidí, a hlásali, že je možné vraždit a krást lidem majetky. Normální je respektovat úspěch a bohatství, a nikoliv hlásat nenávist vůči šikovným lidem a podněcovat jednu z nejhorších lidských vlastností, kterou je závist. „Podívej se, on má vilu, auto, jachtu, a co máš ty?“  Ale ani slovo o tom, že dotyčný si své bohatství zasloužil, a ten druhý se fláká a všechno prochlastá v hospodě.

Je proto smutné, že v Hodoníně mají dosud rudé sousoší prosincové stávky v roce 1920. Ten by měl zmizet a místo něj by měli hodonínští postavit památník vojenské jednotky Čs. armády, která tuto komunistickou vzpouru potlačila.