Máme se radovat z vítězství Kolymy nad Osvětimí?

Velice trefná připomínka ruského podnikatele Vitalije Ginzburga v komentáři na webu Forum24.cz k nedávnému výročí konce II. světové války. Válka mezi SSSR a Německem rozhodně nebyla soubojem dobra se zlem.

Konec největšího světového válečného konfliktu v historii lidstva v květnu 1945 je důvodem k zamýšlení, ne k opakování vyčpělých klišé. Pravdou je, že poměry v gulazích na Kolymě nebyly tak strašné jako v nacistických vyhlazovacích lágrech typu Osvětim. V obou místech však panovala silná koncentrace zla a někteří svědci dospěli k překvapivému hodnocení.

Němka Margarete-Buber Neumannová na své kůži zažila komunistický gulag i nacistický koncentrák. Zhodnotila je stručně a výstižně. „Proti Stalinovým gulagům byl koncentrák Ravensbrück zotavovnou.“ Své zkušenosti popsala v knize Zajatkyní Stalina a Hitlera. Její příběh je jedním z mnoha důkazů toho, že rudý netvor Josef Stalin myslel spojenectví se svým zločineckým druhem Adolfem Hitlerem vážně.

Greta Neumannová utekla do vysněného Sovětského svazu se svým mužem významným německým komunistickým funkcionářem Heinzem Neumannem v roce 1933 poté, co se v Německu dostali k moci nacisté. Místo toužebně očekávaného ráje je však čekal šok. Gretina manžela zatklo na jaře 1937 NKVD čili gestapo v sovětském provedení a na podzim téhož roku jej bolševici ve vykonstruovaném procesu odsoudili k trestu smrti a popravili.

Paní Neumannová přišla na řadu na jaře v roce 1938, kdy ji rovněž zatkli, a komunistická justice zcela bezdůvodně poslala na pět let do pracovních táborů, z nichž si dva roky odseděla v lágru v Karagandě. Později byla Sověty v rámci paktu Molotov – Ribbentrop vydána do nacistického Německa, před kterým hledala u Stalina ochranu. Válku nakonec přežila, a z rudých ideálů byla definitivně vyléčena.

Život není černobílý a je třeba si uvědomit, že Stalinův zločinecký komunistický režim má na svědomí vraždy desítek milionů lidí. A to má být snad dobro? Pěkně za takové děkuji.

Je pravdou, že Rudá armáda nás zbavila nacistických Němců. Jenomže bylo to ze strany Sovětů skutečné osvobození? Své k tomu sdělil ve svých Pamětech významný prvorepublikový politik a ministr financí v londýnské exilové vládě Ladislav Feierabend. „Rusové si nic nepřivezli sebou a žijí ze země. Vybíjejí dobytek, hlavně dojnice, a hromadně porážení prasata. Kdyby to tak šlo delší dobu, nebude ani maso, ani mléko, ani hnůj.“

Na konci devadesátých let jsem se podílel na knize o historii obce Čejkovice na Hodonínsku. Jeden z pamětníků pan Josef Opluštil, který tehdy měl přes devadesát let, mně vyprávěl své pocity z „osvobození Rudé armády“. „Zpočátku jsme byli rádi, že jsou Němci pryč, ale pak jsme si říkali, že by bylo lepší, kdyby žádní Rusové nepřišli.“ Ti podle něj v obci rabovali, znásilňovali ženy, olupovali místní obyvatele atd.

Jeho slova potvrzuje i článek Osvoboditelé i zločinci v magazínu Revue Válka. Toto je zpráva ze Svitav z června 1945. „Obchody vydrancovány do posledního kusu zboží, sklady vyrabovány, zařízení ukradeno, nesmyslně rozbito a poškozeno, na vesnicích hospodářství bez drůbeže a dobytka.“

Ministr zahraničních věcí Jan Masaryk ještě v květnu 1945 protestoval u sovětského velvyslance Valerije Zorina proti tomu, že vojáci Rudé armády demontují a odvážejí strojní zařízení československých továren, které v žádném případě nespadají do kategorie válečné kořisti. A na ústřední čs. orgány v Praze došly stovky stížností místních národních výborů na bezohledné chování ruských vojsk, rabování a svévolně zabírání soukromých majetků. To vše je doloženo v čs. archivech.

Další neblahým důsledkem příchodu Rudé armády byly poválečné únosy tisíců československých občanů sovětskou tajnou policii NKVD do nechvalně proslulých sovětských trestaneckých lágrů na Sibiři.

Je třeba si vážit hrdinství obyčejných vojáků Rudé armády, kteří v boji s hitlerovským Německem položili své životy a zbavili nás nacistické nadvlády. Jenomže slovo osvobození znamená dát někomu svobodu. Sověti nám však v květnu 1945 svobodu nepřinesli, ale násilím nám vnutili místo černé rudou totalitu. Ta ve svém důsledku také znamenala vraždění a perzekucí lidí i existenci koncentračních táborů, viz Jáchymov nebo Bytíz. Takže o osvobození nemůže být řeč. Válka mezi Stalinovým Sovětským Svazem a Hitlerovým Německem nebyla v žádném případě střetem dobra se zlem, ale rvačkou dvou netvorů o kořist.

Těžko se lze radovat z vítězství Kolymy nad Osvětimí  – Forum24