I v současnosti umíme kvalitní pohádky

Nechápu bědování některých, že po roce 1989 se u nás netočí slušné pohádky. Mně to připadá jako nekritická staromilská nostalgie. Pravdou je, že i v současné době vznikají kvalitní pohádkové příběhy.

Přiznám se, že jsem neviděl na Štědrý večer Kouzelníka Žita, kterého tady mnozí kritizovali. To, že premiéry pohádek se vysílají na ČT od 19 hodin, mně moc nevyhovuje. My v tu dobu rozbalujeme dárky a není čas se věnovat televizi. A tak tomu bylo i letos. Ovšem slovensko-česká pohádka O zakletém králi a odvážném Martinovi odvysílaná na svátek sv. Štěpána se mně líbila.

Ale zpátky k tématu, myslím si, že od listopadu 1989 u nás byla natočena řada slušných pohádek a vzdychání po minulosti je součástí takového toho folklóru typu, jo, to za mého mládí byly nádherné zimy, to za dřívějších časů se mládež jinak uměla chovat atd. Pohádka Anděl  Páně 2 režiséra Jiřího Stracha patří vůbec k nejlepším v historii české a československé kinematografie. K dalším skvělým pohádkovým příběhům patří Anděl Páně, Lotrando a Zubejda, Princezna ze mlejna nebo Tři bratři. Není také jistě náhodou, že při předloňské štědrovečerní premiéře na ČT 1 ji viděly na tři miliony diváků, při loňské repríze na Boží hod vánoční pak 2,6 milionů diváků.

A ony proslulé pohádky natočené v socialistické éře jsou sice řemeslně dokonalé, ale mnohé z nich jsou až příliš poplatné bolševickému režimu. I taková Pyšná princezna je v podstatě komunistická agitka v sofistikovanější podobě.