Měl by se podnikavý člověk bát, aby nebyl nazván podnikatelem?

Proč slova "podnikavý" a "podnikatel" mají v současnosti tak rozdílné konotace, přestože mají společný kořen? Položil jsem si tuto otázku již několikrát a stále více mi připadá že v tom jedou někteří žurnalisté, kteří si neuvědomují, jak důležitou roli v interpretaci jazyka hrají.

Je až s podivem, jak je v současné době vnímáno a interpretováno slovo podnikatel. Skoro se zdá, jako by nemělo s adjektivem podnikavý vůbec nic společného. Na kladné konotaci slova podnikavý se shodne drtivá většina lidí mající češtinu jako mateřský jazyk. Opačně tomu však je v případě slova podnikatel. 

Jsou lidé, kteří význam tohoto slova vnímají jako nějakou společenskou vrstvu, což by se ještě dalo ustát, protože pokud toto slovo použijeme v případě, že chceme specifikovat způsob obživy nějakého člověka, pak je právě slovo podnikatel označení pro jednu alternativu. Ovšem problém nastává už ve chvíli, kdy se tyto alternativy způsobu obživy začnou porovnávat, nebo hodnotit. Potom někteří, zvláště ti jejichž politická orientace je na pomyslné ose hodně na levo, slovo podnikatel vnímají s negativní konotací. Podnikatel může pro takového člověka být i synonymem slova nepřítel, v lepším případě to je člověk jenž si žije nadpoměry, na úkor chudáků "obyčejných" lidí. Na původ této varianty negativní konotace máme celkem snadnou odpověď. Může za to marxistická filosofie, což dál nehodlám komentovat, protože by jsme se dostali do dlouhých úvah nemajících konce.

Je tu však i další část česky mluvící společnosti která přisuzuje slovu podnikatel negativní konotaci a není vůbec zanedbatelná. Dokoce se zdá, že její velikost stále narůstá. Pro tuto část společnosti je slovo ponikatel spojováno s výrazy jako podvodník, nebo dokonce gauner (jak krásné slovo). Do této části samozřejmě patří i mnoho výše jmenovaných "marxistů", protože s politicko-ideologickým výkladem se tento výklad nevylučuje. O tom, že je tento jev ve společnosti již opravdu zakořeněný, vypovídá i skutečnost, že se stále častěji setkáte s lidmi kteří jsou podnikatelé a tomuto označení se zarytě vyhýbají. Používají pro označení svého způsobu obživy raději výrazy jako OSVČ, živnostník, obchodník, apod. Kde hledat původ tohoto jevu?

Možné vysvětlení mě napadlo před několika dny, když jsem pročítal přehled zpráv na webu ČTK. V titulku jednoho z článků se oběvilo toto spojení - ...uprchlý český podnikatel Radovan Krejčíř.... Zamyslel jsem se nad touto větou, která doslova bila do očí, protože jako nadpis článku byla zvýrazněná. No jistě, s Radovanem Krejčířem se v médiích slovo podnikatel pojí ve většině případů. A stejně tak i se jmény mnoha dalších gaunerů. Nikoho příliš nezajímá, že status podnikatele byl v jejich případě pouze formální, protože jim sloužil k realizaci jejich nekalého záměru. Pokud ovšem někdo trestnou činnost a morální úpadek neobdivuje - v případě takového příjemce sdělení by slovo podnikatel bylo opravdu na místě. Ovšem člověk který zastává takovouto interpretaci je vlastně také gauner.

Domnívám se, že někteří žurnalisté si opravdu neuvědomují jakou moc média mají. Není to jen prostředek sdělovací, ale je to i nástroj k formování jazyka a tím i společnosti. Těsný vztah mezi jazykem a společností, nebo chcete-li - jazykem a kulturou, není přeci již dávno ničím objevným. Tito žurnalisté by si měli co nejdříve uvědomit, že  nazývají-li gaunery podnikateli, dělají zároveň z podnikatelů gaunery. Nebo je to snad jejich záměrem? Ne, ne, tak hluboko jsme snad neklesli.

Pozitivní konotace slova podnikatel zůstala kdesi v historii, adjektivum podnikavý však zní stále libě. Jazyk dokud je používán, je živý. A základní vlastností živého je neustálá přeměna. To vše s pokorou přijímám. Zato moc médií tuto změnu řídit - to mě nepřestává děsit. Měl bych snad s pokorou přijmout i tuto skutečnost?