Zápisky z cesty - část 12. Pod skálou Tárika

Jsme kousek za městem Linea de Concepcion. Sluníčko pálí, ale na pláži ještě fouká studený vítr. Pár lidí se i koupe. Voda je však ještě studená. Máme pár dní do velikonočního týdne.

Ve Španělsku jsou velikonoce, neboli Semana Santa (Svatý týden), svátkem, slaveným celý týden, tak jak se na nejvýznamější křesťanský svátek sluší. Je tedy jasné, že pokud nestihneme opravit auto do konce tohoto týdne, máme smůlu. Naštěstí ještě v neděli večer potkáváme na pláži krajany, kteří zde žijí již několik let a ochotně nám dávají doporučení na mechanika, se kterým se stoprocentně domluvíme.

Hned v pondělí ráno jedu na kole do jeho dílny, abych dohodnul opravu. Je jasné, že to nebude jen tak, protože výměna všech dílů za nové by nás finančně zrujnovala. Na Španěla poměrně vysoký, potetovaný chlapík, je opravdu sympaťák a jak později zjišťuji i dobrý mechanik. Domlouváme se na repasu čerpadla a celkem rozumné ceně za ostatní díly a práci. Auto bude do konce týdne pojízdné.

Město La Linea de le Concepcion, které leží na úžině mezi pevninou a Gibraltarskou skálou, nemá tak dlouhou historii, jak bývá u španělských měst zvykem. Je kulturně i ekonomicky velmi úzce spjato s Britským zámořským územím Gibraltar, o čemž svědčí i fakt, že v Linea se bez problémů domluvíte anglicky i s lidmi té nejstarší generace. Osada na hranici s britským územím vznikla někdy ve třicátých letech 18.století, kdy se zde usazovali lidé spjati s budováním hraničního opevnění. Osada, která správou patřila až do roku 1870 pod město San Rogue, se rychle rozrůstala. Drtivá většina lidí zde velmi dobře prosperovala díky zásobování a zajišťování služeb v Gibraltaru, což přetrvává prakticky dodnes. Titul města obdržela osada La Linea de la Concepcion od krále až v roce 1913.

Máme několik dní čas a tak po dni odpočinku na pláži vyjíždíme kolmo do města Gibraltar, jehož skálu vidíme, ať se hneme kamkoliv. Ačkoliv je téměř jasno a sluníčko pálí, nad Gibraltarem se stále drží tmavý mrak, jako by si Britové do svého jihoevropského území dovezli i něco ze svého pověstného anglického počasí.

Gibraltar se stal oficiálně Britským územím v roce 1713, čemuž předcházelo dobytí tohoto mimořádně strategického území anglicko-holandskou posádkou, za takzvané války o španělské dědictví. Tento konflikt byl ukončen Utrechtskou mírovou smlouvou, která správní nároky Britům potvrdila. Španělé se poté pokusili území zpět dobýt, ovšem bez úspěchu. Poté bylo vybudováno již zmíněné opevnění, které však vydrželo jen do napoleonských válek, kdy Britové se společně se Španěly postavili bonapartistické armádě. Říká se, že kdo má kontrolu nad Gibraltarem, má kontrolu nad celou úžinou mezi Evropou a Afrikou. Díky této strategické poloze sehrálo území svou důležitou roli i za druhé světové války, která se jinak frankistickému Španělsku takřka vyhnula. Ještě za režimu generála Franka se konalo referendum o připojení ke Španělsku. Většina obyvatel však připojení odmítla a po vyhlášení nové gibraltarské ústavy, nechal generál Franko v roce 1969 dokonce uzavřít hranice. To znamenalo vážný problém jak v Gibraltaru, který tak zůstal bez zásobování, ale i pro obyvatele města La Linea de la Concepcion, protože tisíce lidí přišlo ze dne na den o práci. Další referendum se konalo hned po demokratizaci Španělska, ovšem připojení ke Španělsku bylo opět odmítnuto. Jisté spory mezi oběma stranami přetrvávají dodnes a po britském přijetí brexitu opět mírně zesílily. V běžném životě se to projevuje hlavně v kontrolách na hranici, což je pro obrovské množství Španělů pracujících v Gibraltaru velmi nepříjemné.

Gibraltar tvoří vlastně jen gibraltarská skála, která se zvedá přes 400 metrů nad moře a pár čtverečních kilometrů zástavby. Název dostala tato skála od arabů, kteří ji pojmenovali podle Tárika ibn Zijád, který se zde se svým vojskem vylodil v roce 711, čímž začala několik století trvající přítomnost arabských a berberských muslimů na Pyrenejském poloostrově. Arabské Džibal al-Tárik bylo později zkomoleno na Gibraltar.  Gibraltar má i své letiště, jehož ranvej křižuje jedinou příjezdovou silnici od hranice, která je při každém odletu a přistání zastavena závorami, jako železniční přejezd.

Na samém konci poloostrůvku je terasa nad mořem, kterou Britové pokládají za konec Evropy a označují toto místo jako Europa Point. Zajímavostí je fakt, že celému Europa Point, vévodí velká gibraltarská mešita. V Gibraltaru žije vedle křesťanů a silné židovské komunity i velmi početná komunita muslimů.

Je čtvrtek odpoledne a dodávku máme opět pojízdnou. Je tu sice podle mechanika další problém s řízením, ale s opatrností prý snad domů dojedeme. Budeme tomu věřit. Počasí je stále krásné a tak zůstáváme pod gibraltarskou skálou ještě další den, než odjedeme na ten opravdový konec Evropy, kterým je i přes britský Europa Point, španělské město Tarifa.