Vyvěsí příští prezident vlajku Evropské Konfederace?

Včera 3.4.2013 vyvěsil český prezident Miloš Zeman spolu s předsedou Evropské komise José Barrosem na pražském hradě vlajku EU a podepsal za Českou republiku dodatek Lisabonské smlouvy o vzniku Evropského Stabilizačního Mechanismu. Deklaroval tak svůj souhlasný postoj se současnou formou a trendem integrace evropských zemí a navíc také prohlásil, že chce být v tvrdém jádru Unie a je pro její federalizaci. Nicméně tento současný centralizující se a federalizující se trend směřovaní EU je také doprovázen stále se zrychlujícím zadlužováním členských zemí a jejím ztrácením konkurenceschopnosti ve světové ekonomice a mířícím tak k ekonomickému krachu celého projektu integrace evropských zemí. Nabízí se tak samozřejmě logické otázky. Přežije ještě EU v současné podobě dalších 5 let? A pokud ne co přijde místo ní a jakou vlajku tak bude příští prezident případně vyvěšovat?

Jakkoli se může zdát současná forma integrace evropských zemí správnou či z hlediska evropského vývoje  logickou, měli bychom mít na paměti nejen citát Miltona Friedmana, že: „Jednou z největších chyb je soudit politiku a programy raději jejich záměry než jejich výsledky“, ale také jeho předpověď z roku 2002, kdy při zavedení měny euro předpověděl její rozpad do 15 let a to z důvodu, že neumožní hladké přizpůsobování přeshraničních toků peněz a proto, že se zvýší inflace v oblastech, kam doputují peníze investorů a turistů, přičemž naopak odliv peněz v jiném koutě měnové oblasti přinese recesi a růst nezaměstnanosti. A ono se to nyní skutečně děje a jím udaný mezní rok 2017 se blíží. Co tedy může nahradit současnou EU a tak i její vlajku na pražském hradě po prezidentských volbách v roce 2018?

Jednou z cest pro ČR je jistě následovat Švýcarsko nebo Norsko a jít cestou členství v EFTA a to jak jednostranně, kdy ČR opustí EU sama, popř. s Británií nebo kdy se EU zcela rozpadne a EFTA se tak stane logickou cestou kudy jít pro všechny současné členské státy EU. Ovšem EFTA žádnou vlastní vlajku nemá a také se nesmí zapomínat na to, že v červnu roku 2014 budou volby do Evropského parlamentu a nelze přehlédnout trend růstu podpory euroskeptických stran napříč celou Evropou, který by mohl způsobit také jejich budoucí dominantnější vliv a tak zvrátit stále se prohlubující integraci a zvyšující se přerozdělování a z toho plynucí korupce a neefektivity ekonomik zemí EU. Prosazení právě opačného trendu by tak mohlo snížit integraci evropských zemí nejen před rok 2007, kdy byla schválena Lisabonská smlouva či před rok 1992, kdy byla schválena Maastrichtská smlouva, ale mohl by také proti zastavení krachování centralizující se unie, prosadit po vzoru Švýcarska, i její přeměnu na decentralizovanou konfederaci. Zdá se Vám myšlenka takové Evropské Konfederace přehnaná? Vývoj jde ale kupředu, rozvojové země se již eura zbavují jako své rezervní měny a tudiž co a čím se platilo včera zítra nemusí a budoucnost bude taková, jakou si ji uděláme.

Rozlišujme také na stupnici vnímání evropské integrace euro-skepticismus a euro-separatismus, které jsou sice na opačném konci dané stupnice než aktuální politika euro-nacionalismu a euro-populismu, respektive doplňované různými projevy euro-servility, lidově nazývanými euro-hujerství a jež jsou tak často směšovány nebo zaměňovány. Politika spíše euro-separatismu než euro-skepticismu v pojetí politických stran SUVERENITY a DSSS nebo částí členů občanského sdružení akce D.O.S.T. totiž v zásadě nic neřeší a chce obdobnou nebo vyšší míru přerozdělování a potlačování svobod jako je tomu nyní, jen by se onen "diktát" přesunul na národní úroveň. A zde bych zdůraznil zásadní rozdíl mezi Stranou svobodných občanů a těmito stranami snažícími se profitovat z anti-establishment postoje, kterým se nyní stává právě euro-skepticismus. Straně  svobodných občanů jde v prvé řadě o zvýšení svobod a snížení míry přerozdělování, protože to ideologicky pokládá za nejlepší pro omezení korupce a ekonomické neefektivity. Je tak důsledkem těchto postojů, že je proti současné hloubce integrace zemí EU a jejímu dalšímu prohlubování. Přesto je částí společnosti a některých komentátorů v médiích Strana svobodných občanů stále "házena do jednoho pytle" s uvedenými subjekty, ikdyž své postoje veřejně různě deklaruje a lépe než na následujícím plakátu to snad nejde vyjádřit: "Evropskou Unii přeměnit v oblast volného obchodu a cestování bez byrokracie, nebo vystoupit".

Jde tedy o rozdíl v tom, co je příčinou a tudíž i důsledkem euro-skepticimu Svobodných oproti SUVERENITĚ, DSSS či části členů akce D.O.S.T., které jsou pro "české" zájmy oproti "evropským", ale jsou schopny vytvořit na národní úrovni obdobnou přebyrokratizovanou strukturu jakou je současná EU.

Aby se tedy zastavilo zadlužování, obnovila konkurenceschopnost a nenastal tak ekonomický krach celého tohoto integračního procesu členských zemí EU, musí nastat zásadní změna jejího fungování. Když už by tedy byla v blízké budoucnosti tato zásadní změna provedena, tak proč by následně nemohla být doprovázena také upravenou či změněnou vlajkou? Vlajkou deklarující, že se tato evropská mezinárodní organizace vzdává ambice na federativní uspořádání a že již nechce mít nic společného s trh pokřivujícími dotacemi a jejíž současná vlajka je pro tyto dotace nyní vždy závazným a deklarujícím symbolem. Čímž se tak stále častěji stává spíše cejchem reprezentujícím byrokracii a promrhané veřejné finance místo symbolem pro probouzení nebo prohloubování hrdosti k nadnárodní spolupráci a sounáležitosti k "evropské" kultuře, historii a hodnotám ve světě v třetím tisíciletí.

A jak by tedy mohla vlajka Evropské Konfederace vypadat? Symbolika je důležitá a pokud by vycházela ze současné vlajky Evropské Unie, mimochodem ji oficiálně uznává jen 16 z 27 států EU, by kruh hvězdiček mohl symbolizovat nevábnou kuklu, v které probíhá přeměna v krásnějšího motýla a právě symboliku rozevřených křídel lze nalézt, a lze se tak i inspirovat, na námořní vlajce konfederačních států z období americké občanské války. 

Přičemž počet hvězdiček by mohl nově symbolizovat jednotky procent HDP přerozdělovaných státní správou a může být vedena diskuse zda 12 nebo 13, ale rozhodně ne současných 40 až 60, protože jak říká Peter Schiff : „Stát nemůže do ekonomiky nalít nic, co by tam už nebylo. Umí jen sebrat z jedné části ekonomiky a vložit do druhé. Státní pomoc je jako dávat sám sobě krevní transfůzi z levé ruky do pravé a rozlít při tom polovinu krve na podlahu“. Viděli by jste tak raději příště na pražském hradě vyvěšovat takovou vlajku?

Čtete na podobné téma:

Stopka integraci EU: ODS-Fiskální unie, Svobodní-Lisabonská smlouva

Euro-skepticismus, Euro-nacionalismus a Euro-populismus

Rozdělení politických stran podle % HDP vládních výdajů

Švýcarsko je mnohem atraktivnější příklad než Norsko, ale Británie se může mít ještě líp