1.7.1988 vyšel Václavovi Havlovi v samizdatových „alternativních“ Lidových novinách článek „Šifra socialismu“. Dnes by psal o tom jak mocenský byrokratický aparát odvrací kritiky trikem, že sám sebe nazývá demokracií a „Dobrem“.
Parafráze Havlovy „šifry socialismu“ by tedy zněla:
„Bývalý doby, kdy i v naší zemi mělo slovo demokracie velmi konkrétní a sugestivní obsah: bylo synonymem demokraticky spravedlivého světa... A stala se zvláštní věc: velmi dlouhý a neobyčejně komplikovaný vývoj vyústil nakonec do situace, kdy toto slovo, schopné kdysi zapalovat masy není už ničím víc než veskrze prolhanou šifrou. Byrokratický aparát Fialovy vlády, který usurpoval monopol moci a veškerý život společnosti centrálně řídí a manipuluje, provádí už po dva roky totiž jeden mazaný trik: sám sebe nazývá demokracií. Vydává se za jeho jedinou záruku a kohokoli, kdo se mu nezamlouvá okamžitě označuje za protidemokraticko sílu. Ohrozit suverénní moc tohoto aparátu znamená tedy ohrozit samu demokracii.
Veškeré nezávislé iniciativy, vše, co vyrůstá zdola, nenaplánováno a mimo vliv centrální moci, vše, co se pokouší ztuhlý neproduktivní a nedemokratický systém aspoň nesměle zreformovat (byť i ve jménu demokracie!), je ihned označeno za antidemokratické a za pokus o destrukci či demontáž demokracie - obvykle s oblíbeným folklorním doplňkem o tom, že to je řízeno proruskostí...
Dík tomu vše, o čem se řekne že to demokracii ohrožuje, získává přídech zla. Lze si představit lepší pláštík, do něhož se může mocenský aparát zabalit? Vždyť dík tomuto pláštíku vzniká dojem, že kdokoli se dostane s tímto aparátem do sporu, je zlý a bojuje proti Dobru. Těžko by se asi odsuzovali různí zastánci lidských práv, demokraté, reformisté či vůbec nekonformní lidé za to, že kritizují nebo ohrožují mocenský monopol současného vedení vládních stran. To by bylo dost legrační. Odsuzovat je však za to, že jsou proti demokracii a tudíž proti samotné dřeni Dobra, to už je méně legrační a proto i produktivnější. Riziko, že bude takto odsouzen, si totiž každý dobře rozmyslí.
Kritizovat tu či onu krávu není těžké, kritizovat však krávu, která sama sebe prohlašuje už po desetiletí za posvátnou, je těžší: člověku je imputován pocit, že nekritizuje jen krávu, nýbrž samotný božský princip, který ji posvětil.
Často lze pozorovat, že různí poctiví lidé, kteří chtějí udělat něco pro zlepšení poměrů, naletí na tento trik. Tvrdí potom, že jsou samozřejmě pro demokracii (jsou přece pro Dobro!), že by jenom chtěli to a to trochu změnit. Jakmile ovšem člověk jednou na tento trik naletí, zpečetí tím svůj osud: uznav šifru demokracie za dějinné Dobro, uznal tím legitimitu pláštíků, respektive pláštík za skutečnost - a pro toho, kdo svůj pláštík vydává tak dlouho za svou nejvlastnější identitu, není už pak žádný problém prohlásit že dotyčný chápe demokracii špatně a že jí de facto škodí, protože o tom co je v zájmu demokracie a co jí škodí může kompetentně rozhodovat jen ten, kdo je tak říkajíc sám demokracií.
Demokratický kritik moci se ocitá v komickém postavení myši, která vytýká slonovi, že by mohl být lépe slonem. Jak být nejlépe slonem, ví prostě nejlépe slon sám. Centralismus, autoritářství, tupost byrokratů, dogmatismus, stagnaci atd. atd. se odváží kritizovat kdekdo... Kdekdo ovšem musí zdůrazňovat, že to dělá jménem demokracie...Navrhuji proto vyhýbat se nadále slovo demokracie. Nechť se mluví konkrétně: o tom, kdo má rozhodovat o podnikání podniků, komu mají podniky patřit, jak dalece může či nemá rozhodovat mocenské centrum o různých záležitostech, jak se vůbec má či nemá samo mocenské centrum tvářit atd. atd.
Demokracii by bylo lépe - alespoň po určitý čas - do toho neplést. A pokud už o ní někdo mluví, nechť vždy nejprve zcela nedvojsmyslně řekne, co tím slovem myslí a s jakým konkrétním hospodářským a politickým systémem ho spojuje.“
PS: Článek byl napsán v parafrázovém stylu autora blogu IDNES Trčálka, píšícího takto obdobně prakticky většinu svých blogů.
Zdroje:
Lidové noviny – Wikipedie
Šifra socialismu
