Začátky neumím...

a vždycky to tak bylo, aneb jednoduchý návod,  jak se znemožnit hned první den u vysněného řemesla, snadno a rychle.

 Dneska už je ta noční můra víceméně jen neškodnou vzpomínkou, kterou občas bavím své vlastní žáky, ve chvílích, kdy je jim třeba zvednout sebevědomí. Pravdou je, že časem,  člověk zapomene strašnou spoustu věcí,  i historek,  z období rebelantství a  vzdoru (některé popravdě  sakra rád ). Nejspíš se  vytrácí s postupně se  zkracujícími  vlasy, jiné vysvětlení mě při nejlepší vůli nenapadá. Vlastně dělím li svůj  život na nějaká období, pak za zcela zásadní považuji tři. Před culíkem, s culíkem a po culíku, přičemž jako z partesu už sypu jen příběhy z postculíkovského období. Culík a nedej Bůh  preculík jsou už trochu ukryté a nejspíš navždy ztracené. 

  Léta učednická, to byl jasnej culík. Ostatně,  házet hlavou bez vlasů na koncertech metalových idolů, by dnešní terminologií řečeno, nebylo dost cool. Byla to doba z dnešního pohledu na gastronomii prehistorická , kult kuchařských  hrdinů založený Sirem Jamiem Oliverem  si ještě ani nelebedil v plenkách, o našich všelidovým vlastnictvím zdecimovaných a špinavých podnicích se netřeba zmińovat. Kdo zažil pochopí, ti ostatní by stejně nevěřili. 

  Ale o tom všem , jsem v momentě,  kdy jsem první den překročil práh našeho učňovského střediska, přidruženého k velké restauraci s vývařovnou,  ještě neměl nejmenší tušení. Nic z toho mě netrápilo. Vidím to jako dneska, skoro ještě cítím, ten pocit pýchy , když si mě ze vzorně seřazeného špalíru nových žáků,  vybral sám velký šéfkuchař ( a byl to fakt velkej chlap) , abych mu byl k ruce na vývařovně produkující několik tisíc obědů . Odvedl mě do místnosti plné obrovských kotlů a hrnců , zabručel něco o základech, že je musím míchat a že se nesmí v žádném případě spálit. Co vám budu vyprávět, běhal jsem tam hodinu a poctivě míchal u dna až ze mě lilo. 

  Po hodině, zcela nečekaně,  přiletěl asi největší pohlavek jaký jsem kdy dostal. Ale přísahám, o tom, že mám pod těmi základy taky zapálit kamna a kotle, neříkal nic....

  Kariéru kuchařského učně, jsem zahájil vskutku hvězdně, několik tisíc obědů se toho dne expedovalo s hodinovým zpožděním.