Francie si na svůj současný problém zadělávala celá léta. Zhoubný vliv islámu je doslova nezadržitelný, stejně jako v Německu. Slovy analitika Jana Aichlera - je to jak rozvodněná řeka, která se do svého koryta již nikdy nevrátí.

Navíc je radikální islám zcela antisemitský, vždy připraven strhnout nejen váhavé spolusoukmenovce, ale bohužel i mnohé ostatní. Smutnou ironií je, že státy, které tuto migraci po léta s naivní dobrotou přijímali - sklízí jen nevděk a nenávist.

Bylo by velmi krátkozraké, domnívat se, že střední Evropy se toto nebezpečí netýká !

Ani politici bezpečně neznají, jak se bude politická situace dál vyvíjet. Možná někdo hodnotí francouzskou povahu, způsob jednání podle legračních filmů, ale myslím, že byli vždy rebelové.

I jejich hymna je velmi bojovná.

Já bych to tak "extrémně" neviděl :) Slibem voliče nikdo neurazí ... řídí se tím i naše současná pravicová vláda a pak najednou "prozřela" a zjistila, že "sliby nelze plnit". V podstatě bych se nijak nedivil, kdyby ta realita ve Francii byla nakonec stejná ...

Zajímavé, jak nejen Francouzi, ale i Britové podpořili islamizaci svých zemí

Zřejmě se nemohou dočkat až jim tam bude vládnout Hamás, který zavede vládu jedné strany.

Přesně tohle mě ihned napadlo také.

Díky všem za návštěvu :)

Když se mi něco líbí nemohu pro to bezhlavě zvednout ruku. Nejdříve musím uvážit, je to z čeho financovat? Jaké to bude mít dopady na společnost? Není to jenom lákadlo na to jak získat můj hlas? Budu s tím schopen žít další čtyři roky? No jo, volby.

Vašek

Je tenká čiara medzi vlastnenectvom a nacionalizmom. Rozdiel je v tom, že nacionalizmus povyšuje jeden národ nad všetky ostatné a presadzuje jeho kultúru a záujmy nad záujmy iných národov alebo nadnárodných inštitúcií. Vlastenectvo spočíva v princípoch slobody, spravodlivosti a rovnosti. Patrioti veria, že vláda a ľudia ich krajiny sú vo svojej podstate dobrí a mali by spolupracovať na zlepšení svojich životných podmienok. Nacionalizmus má negatívnu auru. Podporuje extrémnejšiu a exkluzívnejšiu lásku k vlastnej krajine – na úkor cudzincov, prisťahovalcov a dokonca aj obyvateľov, o ktorých sa domnievajú, že nejakým spôsobom nepatria k národu, zvyčajne kvôli rasovým alebo náboženským rozdielom. Nacionalizmus plodí „slepú aroganciu“, čo často vedie k vojnovým konfliktom.

Co se extrémů týče, on je problém, že extrémisté čistí racionální střed.

Příklad. Milovník hořké čokolády napadne všechny milovníky mléčné čokolády, že jedí výkaly a jediná dobrá čokoláda je hořká. Jedni se přikloní na jeho stranu a další budou hájit mléčnou. A další budou hájit svobodu vybrat si jako čokoládu chtějí. Jenže se dostanou pod tlak ve stylu "kdo nejí čokoládu s námi, jí jí proti nám". Když se dostaneme pod tlak, tak buď povolíme a nebo začneme hájit protistranu a staneme se zastánci mléčné čokolády. Vyčistí se střed a zbydou jen příznivci hořké a mléčné. Už nebude přípustné jíst obojí.

Tady je asi jediná obrana. Uvědomit si to a nenechat se chytit do této pasti.