Francouzské volby. Zamyšlení laického komentátora.

Sladká Francie zdá se poslední roky nějak hořkne. Nemáte ten dojem ? Je to nejen škoda, ale určitě to ovlivní i naše životy...

Byť je ve zvyku toto období nazývat okurkovou sezónou, běh dějin někdy na „okurku“ nehraje.

Navíc... Francie je tak silnou ekonomikou v rámci naší domovské EU, že se nás její vnitřní politika dotýká ať chceme nebo ne. Byť ne natolik přímo jako propojení s naším sousedem na západní hranici.

Co se mě líbí, že kromě pojmu jako je extrémní pravice , začínají naše média pracovat i s pojmem extrémní levice. Nejsem natolik odborník na frankofonní záležitosti abych dokázal říct, nakolik je reálné složit ve Francii v dohledné době jinou, než „úřednickou“ vládu. Moje poznámky se týkají spíš chápání věcí a světa tak jak ho sám vidím.

Kdo čte mé blogy pravidelně ví, že přes velké výhrady k tomu jakse nám podařilo devadesátá léta v ČR zvládnout, myšlenka občanských, podnikatelských a lidských svobod dávala obrovským společenským změnám smysl.

Z tohoto pohledu je pro mě směřování Francie tragédií.

Francouzský volební šok. Vyhrála levicová koalice, Le Penová je až třetí

Ze dvou důvodů. Jistý stupeň progresivního zdanění asi je nezbytnou součástí solidarity v rámci společenské smlouvy tak jak ji známe v našich končinách. Ovšem plány Francouzských radikálů směřují mnohem dál. Naprosto pak nereflektují skutečnost, že na všechno dobré a progresivní (Myslím tím obojí bez hanlivého nádechu) je třeba nejprve vydělat. Že právě touha po zisku je jedním z motorů pokroku a ve výsledku bohatnou všichni. Čím bohatší společnost, tím udržitelnější a lepší i aspekty sociálního státu. Všechno ostatní je na dluh a stojí na vodě. Taková je naše přirozená podstata. Její přeprogramovávání vždy nevyhnutelně končí katastrofou.

Odkaz

Druhý důvod je politika ve vztahu k migraci. Jsem tady považován převážně za pravdoláskařského sluníčkáře. A ano, jsem takový. Nicméně dlouhodobě trvdím, že chceme li nějak účinně jako Evropa pomáhat ( Je to ostatně v našem bytostném zájmu) , musíme mít tuto politiku pod kontrolou. Ne být ve vleku věcí. Jak to končí vidíme ostatně právě v rámci oslav včerejšího vítězství. Poměrně často kritizuji politiku (nejen) Bibiho vůči Palestincům. To ovšem neznamená otevřenou podporu terorismu, která je mezi migranty běžně k vidění.

A netřeba chodit do Francie. Demonstrace síly Turecka a jeho radikálů byla viděna nedávno i na fotbalovém Euru. Stejně tak jako v běžném životě jen něco málo hodin jízdy autem od mé klávesnice.

Erdogan po kauze s pozdravem míří na Euro. Chce ukázat moc, míní novinář

Co bych tak napsal závěrem ? Nepovažuji se za žádné hogo fogo. Pokud ovšem politici nebudou brát na názory „normálů“ jako jsem já zřetel, nemůžou se divit příklonům k nejrůznějším extrémům.

Takhle jednoduché to je.