Vůně devadesátek

nebo spíš rovnou zápach se line z Hradu. A jak dlouho vlastně trvá zapomínání široké vrstvy voličů pánů Zemana a Klause?

Včera jsem si pustil reportéry ČT a vůbec jsem se nedivil.

Reportáž o čerpání dotací kancléře Vratislava Mynáře není vůbec ničím šokující.

A není ani první a jistě ani poslední reportáží o podnikání ve stínech, či ve stínu etalonů rádobymorálky devadesátých let, ztělesněných dvojicí našich posledních prezidentů.

Nic proti devadesátkám, bylo to super. Tolik chutí a vůní. Bylo mi po dvaceti, člověk víc snesl, déle vše vydržel … Nikdy bych neměnil.

To že se "nahoře" rozdávají karty ve prospěch nejrůznějších kmotrů a part, tím se jeden ani moc netrápil. Taková byla doba. A ruka ruku myje. Na to byl dril a železná košile zvyku pěstovaná v dobách normalizace dobrá.

Nevoněla nám představa idealistů v čele (nebo to ti idealisté neuměli, dnes už je to jedno), dostalo se nám vlády pragmatiků. A matadorů pohybujících se v jemných pavučinkách vztahů.

Zpětně vyplouvá napovrch nejeden exkrement té doby. Ztráta iluzí o reálné politice, jako službě lidem pak vrhá voliče do náručí nejrůznějších, dle mě naprosto falešných mesiášů, kteří nás nespasí.

Co mě ale nepřestane šokovat, že najednou někde nepostřehnutelně přišel zvláštní moment.

Dvojice hlavních viníků, kteří do stádia marasmu,  díky kterému nikdo nevěří v reál politiku společnost přivedli, se jakoby povznesla a odstřihla od vlastní minulosti. V pozici čistých lilií nás z kůru zásobují svým moudrem  ( to, zda by jim lilie neslušela spíš vytetovaná na rameni nechám posoudit laskavého čtenáře) a oblažují nás hloubkou svých myšlenek.

Chápu, že transformace společnosti a veřejného vlastnictví do soukromých rukou nemohl být jednoduchý proces. A z hlediska lidské povahy ani čistý. Ale soudnost mi u pánů prezidentů poněkud schází. Co jim očividně neschází, je chuť po moci a být středem pozornosti. Leckdy za každou cenu.

A tak to co včera z Hradu zavanulo nebyla ta opojná vůně svobody. Spíš dlouho nevyvezený septik.

Díky a ahoj Filip.