Posílám Nevánoční pozdravy z Pekla

A musím se smát, ne tak trochu zadumaně jak mě znáte z oficiálních fotografií.Tentokrát se smíchem až za břicho popadám.

Narodil jsem se nejspíš na den přesně před 140 lety. V Gruzínském městě Gori.Do chudých poměrů, to je fakt. Tenkrát se mi o nějakém fotografování nemohlo ani zdát.A už vůbec se mi nemohlo zdát o tom, že se naučím spoustu z těch s kterými jsem se fotografoval nechat zmizet.

Popravdě ale-nebyl jsem kouzelník.I tak jsem dokázal víc než zlý černokněžník.

Historie se bude marně dohadovat jestli připsat víc mrtvých mojí maličkosti.Nebo jestli jich má na svědomí víc jeden zneuznanej mazal z Rakous.. Já k němu tedy i po těch letech mám respekt.Měl vůli podobnou té mojí.A stejně jako já si díky vůli našel prostředky.Chvilku to byl i kamarád, ale bylo jasné, že cestu vzhůru zvládne jen jeden z nás.

 V jednom měl smůlu.Rusko je opravdu širé....

Strach. Ten mě provázel celý život.Celou dobu jsem ho budil.A celou dobu jsem se i sám bál.Nejprve přátel,pak těch miliónů co jsem zahubil.

A strach mě i omlouvá.Ostatně netýral jsem jen cizí.Týral jsem i vlastní rodinu a krev.Padni komu padni.

Chvíli to se mnou vypadalo bledě.Právě kvůli strachu jsem umřel... tedy vlastně spíš chcípl jako pes.

Ale už je to lepší.Už zase se mi začínají klanět čím dál větší zástupy.A tak vám z Pekla mávám co to jde vesele.Těšte se a třeste se. Stalin.