Nebílé Vánoce a poněkud patetický blog

a krásné dárky pro vyprahlou krajinu nejen za oknem, ale i krajinu našeho srdce na konci osmičkového roku.

Původně jsem už letos žádná slova do větru ani větrů blogu skládat nechtěl. Ale mám radost a potřebuji se sám chvíli zastavit a čistit. 

Při pohledu za okna je jasné, že nás bílé Vánoce skutečně nečekají. Přesto se domnívám, že déšť, který už u nás několik dní smáčí vysušenou krajinu je tím nejhezčím dárkem.Dárkem který nám všeobecně Ježíšek mohl přinést. Co je krásnější než napojit žíznícího, potažmo nakrmit hladovějícího?

Zároveň nám končí osmičkový rok.Rok plný tu více, tu méně živých výročí.Rok který bohužel zase prohloubil ty zákopy a příkopy v nás.

Dovolím si tedy všem popřát déšť který by alespoň trochu zavlažil naše srdce. A dovolím si ještě víc, dovolím si doufat, že rok devítkový jej přinese.

Že je moje dnešní datlování patetičtější než obvykle? Tak nechť :)

A ač nerad, musím trošku vykrást svůj poslední blog. Protože příhodnějším citátem dnes prostě končit neumím. 

"Nejen chlebem bude člověk živ"

Ježíš Kristus