Krvavý pes Frank

"Já poražený vyprošuji se velkorysost a velkomyslnost vítěze.Nechci nic jiného, než, abych směl někde prostě,skromně a pokorně a vzdálen vší politiky pro svoji rodinu žít a pracovat."

Rozumná slova v žádosti o milost, řeknete si možná, neznat jejich autora.

Sám v dobách Protektorátu kdy moc měl pojmy jako milost a velkomyslnost neznal.

Koloval o něm vtip. Nechal si k sobě zavolat zajatého partyzána se slovy "Když uhádneš, které mé oko je skleněné, dostaneš milost..." Partyzán se na něj podíval a bez zaváhání odpověděl "To pravé". "Jak jsi to poznal?" Otázal se Frank. "Dívalo se na mě lidsky." 

Od mládí byl doma vychováván v nenávisti vůči Židům a Čechům,. Tato výchova v jeho případě padla na úrodnou půdu.Rodák z Karlových Varů se již v dobách předválečných svým radikalizmem ve věci Sudet vetřel do přízně Heinricha Himmlera . A jeho kariéra nabrala strmých otáček.

Ale možná ne tak strmých jak by si sám přál. Nestal se zastupujícím říšským protektorem, kde jej ve funkci přeskočil nejprve Reinhard Heydrich a posléze Kurt Daluege, ani protektorem samotným kde von Neuratha nahradil Wilhelm  Frick 

Z pozice státního ministra pro Čechy a Moravu a Vyššího šéfa SS a policie pro Čechy a Moravu proslul  tvrdým "vypořádáním se s Českým živlem".Do poslední chvíle hroutící se Říše byl zastáncem toho, utopit jakýkoli odpor v krvi.

Sám věřím ve vyšší spravedlnost než je spravedlnost pozemská. V případě K.H.Franka si dovolím tvrdit, že spravedlnost lidská dostala 22.5. 1946 alespoň malou satisfakci, když byl za velkého zájmu veřejnosti na dvoře Pankrácké věznice popraven. 

A závěrem? Snad jeho alibistická odpověď na otázku zavražděných Lidických dětí.Tam vidím přesah jak do současnosti, tak budoucnosti.Zlo tento alibismus vždy potřebuje k tomu aby mohlo vyklíčit. A na to je třeba nezapomínat.

Jako otec dětí jste nepomyslel na nevinné české děti?

Trestní akci v Lidicích jsem tehdy považoval sice za tvrdou, ale správnou. Byl jsem s ní srozuměn, poněvadž jsem věřil, že se v Lidicích skutečně atentátníci a jejich pomocníci skrývali delší dobu a byli obyvatelstvem skrýváni. O osud žen a dětí ani o jiné ukrutnosti jsem se nezajímal, a to ani později, poněvadž to nebylo možno. Za prvé tempo bylo tak enormní, že jedna událost stíhala druhou, a za druhé bylo by nesmyslné stavěti se proti vydaným rozkazům nebo intervenovati. V národně socialistickém diktátorském státu končila každá kritika nebo zasahování v koncentračním táboře nebo smrtí intervenujícího. Přesto, že děti byly na každý pád nevinné, nepodnikl jsem ničeho proti tomu z důvodů nahoře uvedených. Přece však jsem někde cítil, že bylo v Lidicích proti dětem postupováno zločinně.