Blbec na mandlích

Občas dostanete kuchaře z kuchyně ale je v podstatě vyloučené, dostat kuchyni z jeho hlavy.Nevíte o nějakém ústavu pro podobné případy? Obhlédl bych ho, abych věděl do čeho jdu...    

Taky si někdy povídáte ze spaní? Moje drahá a zcela nejdražší polovička tvrdí, že já ano.

Máme trochu rozdílné biorytmy, takže zatím co  si tu v pět ráno plný energie debužíruji u kávičky a bloguji, moje paní před chvílí zaklapla počítač s prací a šla spát.Večer samosebou odpadám jako první já. A prý jsem někdy ze spaní stejně upovídaný jako přes den.Jednou jsem sebral odvahu abych se zeptal o čem to takhle ve stádiu nevědomí vlastně mluvím.Dopadlo to přesně jak jsem si myslel, pokud nemumlám svahilsky, tak vařím...nebo vaření organizuji.V nejlepším případě chválím maso na steaky.

Asi skutečně nejsem normální.Kdybych byl, alespoň ve snech byl zachraňoval nejrůznější krásky a svět vůbec jako James Bond (No, ty krásky asi radši ne, to by bylo ráno facek.) a já se místo toho mrskám v posteli a mám stres abych nepřipálil řízek.

Při smyslech člověka kuchařské stigma samosebou neopouští nikdy.Sotva vykouknu ráno z okna a uvidím první jedlou věc, ihned si představuji jak by asi chutnala  s tím a tímhle, nebo čím bych ji na talíři barevně doladil.

Někdy je člověk vysloveně za obludu.Představte si krásnou jarní procházku po vsi.Za plotem pobíhají mlaďoučká rozkošná jehňátka.Probíhá jejich hlazení, krmení a ťunťání.Sluníčko svítí, je nádherně a já najednou pronesu větu, za kterou bych si chvilku poté dal pár pohlavků..."Ještě pár neděl a úplně vidím ty hřebínky na grilu.."Bum, romantika končí a dva dny se mnou doma nemluví ani futra od dveří.

Přitom já obluda nejsem a nikdy nejím ani nevařím nic s čím jsem si předtím potykal.Jen prostě při pohledu na jehně, nebo žluťoučkou kachničku se nad jejich hlavami začne v mých očích vznášet imaginární pekáček a představa toho, jak jim to tam zanedlouho bude slušet.

Ale mohlo by být hůř, včera na mě na sociálních sítích vyskočil vtip, který mě skutečně rozesmál.. "Celý svět je plný dobrých lidí....Haninbal Lecter".Já bych jen dodal, že po celosvětovém zpopularizování receptu "Blbec na mandlích" by se nám možná celkově ulevilo.Ale zůstává morální dilema za jakou cenu.

A pro dobrou Pohodu nám pustím i písničku, Jan Nový-Cimbura, čerstvý sedmdesátník...

Díky a ahoj Filip.