„Ať žije mír! – Že musí tolik krve téct...”

Často vedeme plané řeči (rozuměj žvásty) o míru, svobodě, touhách.... Obsah slov nám ale uniká.Je to fajn vést boje v dobách, kdy vám za ně nic nehrozí.

Nechápeme jejich význam (snad tušíme).

Forma vítězí nad jejich obsahem.

Rudé kontrolky zablikají když vysloví cokoli oponent.

Slova z nadpisu pronesl muž hledíc do ústí hlavní těsně před vlastní popravou.

A řekl toho víc.

„Já vím, že zaplatím životem, ale umřu pro svou pravdu, a ne pro věc, která je mi cizí.“

Obsah i forma šla ruku v ruce s činy.

V době kdy se platilo krví.

V době kdy mlýnek na maso Velké války chrlil čerstvě mleté duše i těla milionů našich bližních.

Nepřipomínáme si ji tak často jak by se slušelo.

Troufnu si říct, že skoro každý máme v rodině své mrtvé.

A není to tak dávno.

Evropa ve velkém ztrácela víru v Boha.

Češi v bojích často bratr proti bratru  v Rakousko- Uhersko.

Uplynulo  101 let od konce vzpoury námořníků v Boce Kotorské.

Přišla brzy a nebyla jednotná.

Dnes bychom  řekli, že neměla šanci na úspěch.

V nadpisu a blogu jsou použity citace Františka Rasche.Přerovského rodáka a jednoho z vůdců vzpoury.Muže, který když bylo třeba jednal a mluvil bez ohledu na následky, tak, jak byl přesvědčen.

Díky a ahoj Filip.