Každý věk má svou krásu. Když spolu dva lidé stárnou a mají se rádi, jsou jeden pro druhého stále stejně krásní a přitažliví.

Znám dámy, které utratily obrovské peníze za různé operace a dnes vypadají hůř než ty, které zrály přirozeně a uměly přijímat svůj věk.

Ano, je to tak. Přijmout, že naše tělo stárne, je asi jednou z největších výzev, které nám život přináší. Dnes je na lidi, a pro lidi z řad showbyznysu či pro ty, co v rámci své seberealizace předstupují před davy, to platí ještě mnohem víc, vyvíjený velký tlak, co se týká vzhledu, jenže málokdo si uvědomuje, že ten tlak je jen tak velký, jak my to dovolíme. Je to celé o tom, jak si sami sebe vážíme a o neustálých volbách, co nám ještě stojí za to a co už ne, abychom si dělali násilí, a umět se třeba také něčeho vzdát. V životě je to tak, že vždy je to něco za něco. A co se týká stárnutí ve dvou. Je to jeden z velkých darů od života, když se potkají dva lidé, kteří jsou schopní vzájemně vidět svoji skutečnou krásu, která se sice ve fyzickém vzhledu jistým způsobem odráží, ale vidí ji jen ti, kteří se umějí dívat, a se zrakem to nemá nic. Děkuji velmi za návštěvu i váš příspěvek a přeji vám krásný den.

Myslím si, že spíš Veronika Arichteva nastavila zrcadlo J. Blažkové. Nejenom, že zkritizovala její nedokonalou postavu, ještě se zmínila o penězích. Takže to nastavené zrcadlo naprosto nezvládla J. Blažková.

Můj názor je, že kdyby V. Arichteva cítila, že by se za prsa měla opravdu stydět, tak by to nezveřejnila, ale objednala by se ihned na plastiku.

Ano, Ivanko, tak to přesně je, zrcadlíme se vzájemně. A důvod, proč to Veronika zveřejnila, ví, jen Veronika. My se můžeme jen domnívat, ale skutečnost může být jiná, a možná by nás překvapila. Ona totiž sama Veronika si nemusí být vědomá skutečného důvodu. Často prostě některé věci o sobě nechceme vědět. Chceme si o sobě myslet, že my jsme ti milí, hodní, dobří.

Ale co když se nejedná o kritiku, ale pustou zlomyslnost?

To je úplně jedno, Vašku. Pokud je někdo zlomyslný a nás to bolí, pak to stejně svědčí o tom, že máme v podvědomí něco, na co nám to tam brnká. Kdybychom měli vše zpracované, tak nám ničí zlomyslnost nemůže ublížit, nedotkla by se nás. A co myslíš, že způsobuje lidskou zlomyslnost? Také něco v podvědomí. Lidi, co jsou zlomyslní, ať už ubližují slovem či činem, mají v sobě nějakou velkou zpravidla nepřiznanou bolest nebo slabost/strach. Čím více kolem sebe kopou, tím větší bolest/slabost/strach za tím je. Tím, že se na někoho zlobíme ale ubližujeme nejvíc sami sobě. K ničemu to není. Všichni jsme na jedné lodi a vzájemně si zrcadlíme. Já jsem ty a ty jsi já. Když je člověk schopen si to uvědomit, pak už nedokáže k lidem cítit nic jiného než soucit (což je nejvyšší forma lásky). "Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí."

Ideály krásy jsou kšeft. Nejkrásnější prsa jsou ta, která mám zrovna povoleno laskat.

Od chvíle, kdy jsem vzala svá prsa na milost, slyším na ně samou chválu. Je to prostě hlavně o tom, jak to máme se sebou my sami. A jakmile člověk propadne tomu, že sám sebe chce přetvořit k nějakému obrazu, tak bůh s ním. Nezávidím. Vám rozumím a děkuji za přečtení mého blogu i za váš příspěvek. A přeji vám krásný den.

Mna len sokuje, kolko ludi ma mindraky z fyzickych danosti, ale nikto nema mindrak z nedostatku inteligencie.

Bude to tím, co říká známý citát: Hlupák o sobě nepochybuje.

Kolik polemiky vyvolá hádka dvou slepic. Ach jo. Ve většině případů jde o předem připravené mediální hádky, u kterých jde o zvýšení popularity. Ne o prsa či kdo komu snědl psa.

Co se vzhledu týče, jde strašně o sebevědomí. To může mít nižší krásná modelka která na sobě hledá nějakou vadu než normální holka. Je to zejména o hlavě.

Co se vzhledu týče, důležité je se nezanedbávat. Cvičit, netloustnout, nepřehánět to s make upem a plastikami. Člověk se může holedbat jak na vzhled kašle, ale hlavu neošálí. Tudíž, pokud plastika někomu skutečně zvedne sebevédomí, proč ne. Ne každý zákrok estetické chirurgie musí ženu proměnit v kachnu s medicimbály na hrudi. Platí, že když už, tak s rozmyslem a minimum. Pak to může mít i smysl.

Co se sexu týče, stačí zhasnout. Tam se vrásky skryjí. Pneumatika ne, tudíž cvičit a nežrat.

Stárnutí je přirozené a ten pokles krásy také. Ale když se stárne s grácií, ledaskterá čtyřícítka může být přitažlivější než tlustá dvacítka v leginách, ze kterých přetékají špeky.

Ano, souhlasím s vámi. Sebevědomí je o tom, že vím, kdo jsem a znám svoji hodnotu. Moje hodnota netkví v tom, jak vypadám, ale jaký jsem člověk. Kvalita mého života není o tom, kolika mužům se líbí moje křivky, ale o tom, jak si dovedu svůj život užívat.

Mnohem důležitější, než co si myslí hlava, je, jak se ve svém těle cítím. A k tomu, abychom se ve svém těle cítili dobře, potřebujeme každý něco jiného a každý k tomu přistupujeme jinak. Každý jsme jiný a každý jsme jinak nastavený. Někdo je při těle, ale je s tím v pohodě, a někdo je vyžle a je mu v tom fajn. Někdo, aby se cítil dobře, potřebuje mít každý týden nové nehty, vlasy udělané od kadeřníka a nalepené řasy a jiný potřebuje jít třikrát týdně do fitka. Proti tomu, jak jsme nastavení (jaký máme typ postavy, k čemu máme dispozice a jak to máme se stravováním a s pohybem, jak důležité je pro nás pravidelná péče o tělesnou schránku, ....), je těžké jít, a lámat přes koleno to ani vůbec nemáme. Ke spokojenosti zpravidla dojdeme, když jsme k sobě upřímní a dokážeme se smířit s tím, co ovlivnit nemůžeme nebo nedokážeme a zároveň si pro sebe nastavíme nějaký trvale udržitelný standard, kolem kterého oscilujeme. A důležité je se nesrovnávat! Každý jsme originál.

Nejsem proti plastickým operacím. Jsou určitě situace, kdy plastická operace člověku pomůže zmenšit či vyřešit nějaké dlouhodobě velké trápení. Proč ne, když dnes takové možnosti jsou. Je to každého věc. Nepohoršují mě ani špeky. Některé ženy umí s grácií nosit i mnoho kilo nadváhy. Je to spíš o tom, co žena vyzařuje a to vyzařování se právě odvíjí od jejího sebevědomí a od její spokojenosti. A stejně jako plastické operace i nadváha a to, jak moc o sebe člověk dbá nebo ne, je každého věc. Jen bychom si to každý v sobě měli srovnat. Měli bychom trávit více času sami se sebou a starat se o to, abychom byli se sebou a se svým životem spokojení, a nekoukat pořád k sousedovi. Když si totiž pěstujeme spokojenost, pak nás hloupé řeči souseda nemůžou rozhodit.

Srovnaný nebo ne, nevidím důvod, proč by ten, koho jiný nějak zbytečně a nezdvořile zasahuje, měl reagovat jedině tak, že bude mlčet. Může mlčet, může to říct kamarádce, manželovi, kamarádkám, známým, veřejnosti.....každého věc přece. To je riziko toho, kdo nemá zábrany. A tohle jsem tedy vždy brala jako základ empatického a slušného chování, že nikomu "nenadávám" ve směru tělesných nedostatků. Vyjma samozřejmě situace, kdy již oplácím útok toho, kdo tu empatii nemá a holt to musí sám na sobě reálně pocítit, jaké to je.

Jasně, když tedy dobrý člověk oplatí zlému zlým, je stále dobrý? Je omluvou pro zlý skutek to, že ten druhý si začal? Za mě tedy ne. Za mě je to pokles na stejnou úroveň, a nesoudím to, tak to prostě je, tak se my lidi chováme. Je to silnější než my, ani se nemůžeme chovat jinak. Dokud nejsme zralí, tak nás prostě ovládají nezpracované věci z podvědomí. A pokud bychom měli vaše tvrzení vzít do důsledků, že je v pořádku oplácet, a opravdu bychom to všichni dělali, tak dovedete si představit, jak by to tady vypadalo? Já myslím, že holky nám to krásně předvedly.

Na závěrečné Zdar, musím jako Sokol odpovědět Nazdar! Protože máme stejné vnímání, není co dodat. Jen gratulaci ke zvládnutí blátivého závodu v kopečcích, to smekám klobouk dolů. Před 14 dny jsem strávil v klobouku půl den v pohádkovém lese, s chutí jsem si zahrál ducha Ruprechta (celý v bílém) a manželka pana Krbce. pošlu fotku, ale ještě jsem si ji z mobilu nestáhl, ale mohl bych WA, pokud to nezkazím s mobilem, kterej několikanásobně chytřejší než já. Ale s tím jsem dávno smířenej.

Děkuji za gratulaci. Užila jsem si to, což bylo mým záměrem. 😉😊 A podle toho, co píšeš, děláš se svým životem totéž co já a užíváš si ho, což je nejvíc. 🙂 Děkuji za milou návštěvu na mém blogu a těším se na foto.

Skvěle napsáno, nikdo není dokonalý a na nedokonalosti můžeme pracovat, nebo ji přijmout takovou, jaká je. Vše je na nás samotných.

Ivuško, moc zdravím.

Děkuji za přečtení, Irenko, a také srdečně zdravím a přeji hezký den.

Umíme ocenit, když ty stárnoucí ženy o nás pořád stojí.

Když o nás stojíte vy naši muži, pak se dá říct, že vlastně nestárneme.