Čeští skeptikové bezdomovce na kávu nezvou

Na facebooku jsem narazila na hezký příspěvek. Autor příspěvku se v něm lidí ptá, zda by zaplatili kávu nebo třeba jídlo navíc. A převypravuje tam následující krátký příběh od Federica Felliniho a Vittoria De Sica.

Vešli jsme do malé kavárny, objednali si a sedli k stolu. Po nás vstoupili dva lidé a objednali si:

„Pět káv prosím vás, dvě pro nás a tři navíc.“
Zaplatili těch pět káv, vypili svoje dvě a odešli. Ptal jsem se:
„Proč platili ty tři kávy navíc?“
Číšník mi odpověděl:
„Počkejte a uvidíte.“
Potom přišli další lidé. Dvě ženy, objednaly si dvě kávy a zaplatily normálně dvě kávy. Po čase přišli tři advokáti a poprosili o sedem káv:
„Tři pro nás a čtyři navíc.“
Zaplatili za sedm, vypili tři a odešli. Brzy přišel mladík, zaplatil za dvě kávy, i když vypil jen jednu.
My sedíme, povídáme si a díváme se přes dveře kavárny na náměstí zalité sluncem. Najednou se ve dveřích objevil otrhaně oblečený pán, přistoupil k baru a tichým hlasem se ptal:
„Máte nějakou kávu navíc?"

Příspěvek o kávě mě zahřál u srdce. Je to krásná myšlenka. A je dojemné, že Italové, pro které je láska ke kávě tak typická, chtějí požitek z ní dopřát i lidem, kteří by si to jinak dovolit nemohli. Srdce nad tím plesá. Jeeeeenže pak si přečtete komentáře českých lidí pod příspěvkem a srdce plesat přestane.

„To bychom nesměli být v Čechách. Čeští vyčůránci v restauracích ty peníze shrábnou a potřební lidé je nikdy neuvidí.“ „V Čechách se krade ve velkém, tak proč by peníze navíc měly jít tam, kam byly určené.“ „Jednou jsem pomohl a sklidil jsem od potřebného jen nadávky a kopance. Už to více dělat nebudu.“

Tak toto je vzorek. Takový malý výlet do mysli českého člověka. Já věřím, že je více lidí v jádru dobrých než těch „zlých“. A nemyslím si, že Česká republika je na tom hůř než jiné země. Naopak si myslím, že je tady ten poměr ve prospěch dobra mnohem lepší než jinde. Co nám to ale kazí, je ta naše pověstná česká skepse a výmluvy! To je pro nás mnohem zhoubnější než cokoliv jiného. Že někteří lidé kradou, a že kradou ve velkém, se ví. Je to prostě fakt. Dokud ale na to budeme jen nadávat a nebudeme dělat nic pro to, aby se to změnilo, nezmění se to. Nemá to ale podle mě nic společného s dobrosrdečností jednotlivců. To, že média jsou teď plná pána, co tvrdí, že zlodějina je taky práce, neboť to stojí mnoho úsilí a času jako kterékoliv jiné povolání, přece nevypovídá nic o tom, jaká jsem já nebo jací jste vy? On je pouze zrcadlo, které nám ukazuje, jak je také možné se na život dívat. On je ta druhá strana mince.

Pojďme se proto vykašlat na výmluvy typu „nezaplatím kávu navíc, protože nevěřím, že ty peníze půjdou tam, kam mají jít.“ Pojďme už skoncovat s tím naším zbavováním se odpovědnosti stylem oni kradou, tak já nebudu dělat nic, protože to nemá smysl. Já vidím tři čisté cesty: 1. „Nezaplatím, protože mám možnost volby a já si volím nezaplatit.“  nebo 2. „Jsem beznadějná romantička a nápadem s kávou jsem nadšená, proto zaplatím.“ nebo 3. „Chci pomoct/potěšit, ale vymyslím si svůj vlastní způsob jak.“ Jsem to přece já, kdo se má k tomu nějak postavit. Já to nějak cítím. Moje srdce mi něco říká. V hlavě mi znějí zkušenosti, které se mnou za celý život posdíleli různí lidé, moji rodiče, prarodiče, kamarádi, známí, učitelé, média, …………….. ale oni nejsou ti, kdo se k tomu teď mají postavit. Před volbu potěšit/nepotěšit nebo pomoct/nepomoct jsem postaven(a) já! Moje srdce plesá a tím mi říká, zaplať. Když poslechnu hlavu, budu se chovat jako moji rodiče, prarodiče, rodiče, kamarádi, známí, učitelé, ……………… budu se stále za někoho a za něco schovávat a nic se tady nezmění!

A ještě jedno velké přání mám. Pojďme si více věřit. Je snadné říct: „Nevěřím, a proto nic nedělám.“ Nečinností se ale svět nikdy nezmění. Stejně jako nikdy nepoznáme pravou lásku, když jsme opatrní, abychom se nespálili, stejně tak nikdy nepoznáme pravý život, vymlouváme-li se stále na okolní svět. Zkuste si představit, že se někdo z Vašich blízkých ocitne na ulici bez domova a bez prostředků. Je odkázaný na pomoc druhých lidí. Tu ale nedostane, protože ti lidé, co prostředky mají, ač jsou v jádru dobří, nechtějí být za blbce. Žijí ve světe lhářů a zlodějů, a protože si nejsou jistí, jestli ten ubohý člověk není jen nějaký vykutálený lišák, který se jim za rohem bude smát, nepomohou! Není to smutný svět? Není lepší být občas za blázna než být zodpovědný za to, že ten člověk třeba zemře? Není lepší se 100x spálit pro to, že chceme lepší svět než rezignovat a vymlouvat se a nadávat, kam se ten náš svět řítí? Nehledě na to, že valná většina těch lidí bez domova, skončili na ulici právě proto, že na ten náš svět zanevřeli, rezignovali. Na své cestě životem potkali příliš mnoho lidí, kteří v ně nevěřili. Smutné.

Nuže pojďme se méně řídit zkušenostmi jiných a udělejme si raději své vlastní zkušenosti. Pojďme se méně vymlouvat a více konat. A hlavně pojďme si více věřit a buďme ve své víře nezlomní. ;-)