Židovský humor III

Nauč se smát, aniž bys plakal, říká jedno přísloví. Židovský humor odráží složitost historie vyvoleného národa. Přináším svým milým čtenářům další porcí oblíbených vtipů. 

Bůh zaslechne, že na zemi není všechno tak, jak má. Pošle tedy anděla - zvěda. Anděl oznamuje: "V Rusku vyrábějí atomové zbraně. V USA zřizují kontinentální obranný systém, v Egyptě se staví podzemní kryty. Ale v Izraeli sedí lidé v kavárně, popíjejí koňak, slaví narozeniny, hádají se o to, jestli se smí o šábesu dívat na televizi nebo ne, a vůbec dělají jako by žádná válka nebyla, ani nemohla být."
Bůh říká: "Ojvavoj! Už zase spoléhají na mě!"

Londýňané Mojše Cohen a  Jicchak Blumenfeld ztroskotají na pustém ostrově. Najdou je o několik let později a zjistí, na ostrově stojí tři budovy. Zachránci se samozřejmě zajímají, co jsou zač."Jsou to tři synagogy", zní odpověď.

"Proč jsou tři?" ptá se jeden ze zachránců.

"No do jedné nechodí Mojše, do druhé nechodí Jicchak a do třetí nechodíme ani jeden".

Matka už uložila malého Šlojmeho Rothbarta do postele po několikáté a její pohár trpělivosti hrozil přetéci. 
"Ještě jednou zavoláš ‘mami‘ a budeš bit," varovala ho přísně. Chvíli to bylo ticho a pak zaslechla tichý hlásek: 
"Paní Rothbartová, můžu se napít?"

Realitnímu makléři Grünovi táhne na osmdesát, zdravíčko mu přestává sloužit, a tak se začne zabývat věcmi hlubokými, o tom nad námi, o Šamajim, o Gehenně, o ráji a o peklu. A jak to tak bývá u těch, co se o podobné věci začnou zajímat, neumí si odpustit o těchto věcech začít mluvit, kdykoli je k tomu, byť jen malá, příležitost. Jednou takhle sedí starý Grün v kavárně u zhruba třetího koňáčku s letitým přítelem Levym a poněkud mladším notářem Katzem a znovu začne. "Pánové, mě i je to jednou potká, co myslej, že nastane, až náš pozemský život skončí, Šamajim nebo Gehenna, nebe nebo peklo?"

"Ptaj se na to imrvere už přes rok a já jim dnes konečně můžu něco odpovědět," opáčí Levy, "ode dneška mám jistotu, že po mé smrti nastane peklo."

"Inu, Levy, pravdou je, že za život vydělali nemravné peníze, navíc především lichvařením, vetešničením a zastavárničením. Ale rozhodně mi nepřijdou člověk tak hříšnej, aby nutně museli hned po smrti rovnou do Gehenny." rozjímá zamyšleně Grün.

"Nechaj si to vysvětlit. Tady Katz dosvědčí, že ausgerechtnet dneska jsme dokončili všechny formality mojí závěti a ta vešla v platnost. A taky dosvědčí, že na jeho radu, jsem v závěti použil prerekvizity, to je takové drobné požadavky, co mám na své pozůstalé. Například moje první žena Ethel musí do roka od mé smrti přestat chovat kočky. Moje druhá žena Hannah se musí, též do roka, rozvést s tím příšerným ředitelem tenisového klubu. Moje třetí a současná žena Rosa zas nesmí být alespoň rok viděna po boku, ani v jiné společné situaci, jestli mi rozumějí, s Juvi Reifem, naším zahradníkem. Moje nejstarší dcera Sára se musí opět do roka počestně provdat za toho svého góje, mají spolu už tři děti, tak by bylo na čase. Můj nejstarší syn Moše musí do roka vystoupit z Labour party a rezignovat na post v parlamentu. Můj prostřední syn Šimon musí odejít z té mezinárodní korporace a převzít rodinný podnik. Můj nejmladší syn David musí do roka konečně přestat studovat a najít si poctivou práci, uznaj že čtyři doktorské tituly už je zu viel. Moje prostřední dcera Ester musí do roka odejít z té protivné rockové kapely a nastoupit na protidrogové léčení. No a moje nejmladší Rachel se musí do roka pojmout za manžela jednoho z bratří Ringerů, dědiců firmy Ringer a Davidoff, která mě ve věcech práva léta zastupuje. U všech samozřejmě platí, že pokud svojí prerekvizitu nesplní, neuvidí ze svého dílu - a pro každého z nich to nejsou malé peníze - ani fenik a jejich díl půjde rovnou jako příspěvek Armádě spásy." líčí Levy.

"No to je všechno pěkný, ale jak z toho všeho usuzujou, že půjdou do Gehenny?" stále nechápe Grün.

"Inu, kam půjde moje duše po mé smrti nemám tušení, ale ráčej uznat, že až moje hodina nastane, pohřbí mě a tady doktor Katz jim přečte takovouhle závěť, že nastane peklo."

Největší chovatel dobytka v USA - Bloch je na smrtelné posteli. Zavolá si všechny své děti a praví: který z vás mých synů mi přinese podle vašeho uvážení mléko od nejlepší dojnice z našich stád, tomu odkážu veškerý majetek. Všichni synové se rozjedou po státech a když nastal den D, jednotlivě přistupují k umírajícímu otci se sklenicí toho svého mléka. První jde Mojše, otec se napije, poválí na jazyku a řekne: „Dobrá volba Mojše, to je ta stračena z Utahu, ta má velmi dobré mléko, nepřekvapil jsi mě, jsi dobrý farmář.“ Druhý jde Itzik, rituál se opakuje: „Aha, to je ta mladá dojnice z Nebrasky od předáka Smitha, to je kvalitní mléko, děkuji ti synu.“ Poslední jde nezdárný Moritz kterému se otce zželelo a do sklenice dal místo mléka kvalitní whisky. Otec poválí na jazyku, poválí podruhé, potřetí, posadí na smrtelném loži a vykřikne: „Moritzi, ať se děje co se děje, tuhle krávu NIKDY neprodávej!“

Dva zbožní židé přijdou za rabínem a jeden z nich říká: "Rabi, rozsuď nás. Nemůžeme se shodnout, jestli se desátý žalm má odříkávat vestoje nebo vsedě. Já tvrdím, že vestoje."
Rabín na to: "Odříkávat desátý žalm vestoje, to není pravá víra našich otců."
Druhý zbožný žid vítězoslavně říká: "Takže jsem měl pravdu já. Desátý žalm by se měl odříkávat vsedě."
Na to rabín: "Odříkávat desátý žalm vsedě, to není pravá víra našich otců."
První zbožný žid namítá: "Rabi, ale tak se rozhodněte. To se tady budeme celej den hádat o jeden blbej žalm?" 
Na to rabín: "Celej den se hádat o jeden blbej žalm, to je pravá víra našich otců."

Židovské moudro: Pokud se vaše problémy dají vyřešit pomocí peněz, pak to nejsou problémy, nýbrž výdaje.

Když Shirley Millmanová nutila své syny, aby si uklidili pokoj, často to doprovázela větou: 
"Koukej si u sebe uklidit, já nejsem tvoje uklízečka." 
Když šel Danny - nejstarší syn – na vejšku, odstěhoval se na kolej. Byl dost překvapený, když kolejní uklízečka nakoukal do jeho pokoje a řekla: 
"Koukej si tu uklidit, já nejsem tvoje matka."

„Jak se vede Sandbergovi?"
„Ten to má dobrý, je v Itálii a buduje socialismus."
„A co dělá Lippschitzer?"
„Ten to má taky parádní. Je v Anglii a buduje tam socialismus."
„A co Kohn?"
„Ten je v Izraeli.."
„Já vím, 'a buduje tam socialismus'."
„Jsou mešuge? Přece to nebude dělat ve svý vlastní zemi."

Koenigswald stojí nad hrobem svého přítele Steigermarka a čte náhrobní nápis.
„Zde odpočívá Izák Steigermark, řádný člověk, poctivý obchodník.“
Koenigswald si povzdechne:
„Chudák Steigermark, musí ležet v hrobě se dvěma úplně cizíma lidma.“

Rabínova manželka čekala dítě. Rabín šel do sboru a požádal o zvýšení platu. Po dlouhé diskusi schválili pravidlo, že když se rabínova rodina rozroste, tak se zvýší i jeho výplata.
Po pěti nebo šesti dětech to začalo být drahé. Kongregace se rozhodla znovu uspořádat schůzi, aby diskutovala o platové situaci rabína. Umíte si představit, že to znamenalo hodně křiku a hádek. Nakonec se rabín postavil na bimu a promluvil ke svému stádu. 
"Mít děti je aktem Božím!", zvolal rabín.
V zadní části templu se malý muž s bílým plnovousem a jarmulkou zvedl a pronesl slabým hlasem: 
"Pro informaci: Sněžení a déšť jsou také aktem Božím, ale my nosíme galoše!"

Modlí se Roubíček a přeje si, aby vyhrál milion a říká: “Jestli tohle dokážeš Všemohoucí, dám z toho polovinu na opravu templu“. A skutečně - koupil los a vyhrál pět set tisíc. Děkuje Všemohoucímu se slovy: „A hlavně ti děkuji za tvou moudrost, že mne znáš, že sis tu půlku strhnul předem!“

Vrátí se z pochůzky hadrář Šmuel do své rozdrbané chaloupky a povídá Sáře: „Poslouchej, chudý jsme jak myši, šest dětí na krku, sedmý na cestě, takhle to dál nejde. Já budu chodit spát na půdu. A Sára povídá - no jestli to pomůže, tak tam budu chodit s tebou.“

V košer restauraci: Přijde číšník ke stolu a ptá se: “Dámy, je něco v pořádku?”

Mojše a Izák bloudí po poušti, dojde jim voda i zásoby. Když tu konečně spatří oázu a dokonce obydlenou. Prochází mezi domky, ale jediný, ve kterém se zdá, že by se mohli nacházet lidé, je místní mešita.
"No co," pokrčí Izák rameny, "tak poprosíme o jídlo v mešitě."
"A myslíš, že zrovna nám něco dají?" zapochybuje Mojše, "Ale já vím, co uděláme. Řekneme, že já jsem Mahmed a ty jsi Alí."
"Ne, já se zapírat nebudu!"
"Jak myslíš:"
Zabuší na vchod do mešity a po chvíli vykoukne jeden z muslimů.
"Přejete si, pánové?"
"Už několik dnů bloudíme pouští, došly nám zásoby a prosíme o pomoc."
"A jak se jmenujete, pánové?"
"Mahmed a jsem muslim," odpoví Mojše.
"Izák a jsem žid," praví hrdě Izák a na Mojšeho se ošklivě podívá.
Muslim zapadne dovnitř, ale pak zase vykoukne.
"Člen Ummy nechť vstoupí a muž knihy počká venku."
Mojše tedy vejde do mešity a Izák zůstane před ní. Po nějaké době vyjde jeden z muslimů a přinese mu velkou nádobu s vodou, chléb, ovoce a maso.
"Děkuji," praví Izák vděčně, "a můj přítel?"
"Tvůj přítel s námi bude slavit Ramadán."

Moshe si chtěl zahrát golf a chystal se na první jamce, když se přiblížil druhý golfista a zeptal se, jestli se k němu může připojit. Moshe odpověděl, že obvykle hraje sám, ale že si klidně zahraje ve dvojici. Po několika jamkách druhý chlápek navrhl: "Jsme poměrně vyrovnaní, co si zahrát o 5 liber za jamku?" Moshe přiznal, že se příliš nesází, ale souhlasí. Druhý chlap vyhrál s lehkostí zbývajících šestnáct jamek. Moshe mu tedy zaplatil 80 liber. Když odcházeli z posledního greenu, druhý chlap přepočítal výhru a pak se Moshemu přiznal, že je profíkem na sousedním hřišti a že si rád dobírá zelenáče. Moshe prozradil, že je místním rabínem. Profík znervózněl, omlouval se a nabízel, že vrátí peníze. Moshe řekl: 
"Vyhrál jste spravedlivě a byl jsem hlupák, když jsem se s vámi sázel."
"Můžu udělat něco, abych to odčinil?" 
"No, byste mohl přijít do mé synagogy a věnovat štědrý dar. A pokud sebou vezmete svou matku a svého otce, tak je oddám."

Pan Kohn je na návštěvě u pana Roubíčka a je mu nabídnuta káva. "Kolik kostek si dávaj?" ptá se pan Roubíček. 
"No, u nich si dám tři", vece Kohn, "doma si dávám jednu, ale abych jim řek pravdu, nejraději mám dvě".

A to je pro dnešek všechno, přeji všem shavua tov (pěkný týden).