Tož pije nebo ne?

Dnešní Lidové noviny zveřejnily v podstatě sólokapra. "Miloš Zeman rázně omezil pití", hlásá titulek. Ten to vzápětí dementoval tím, že novináři lžou.

Od prvopočátku jeho pontifikátu je národ rozdělen na dvě skupiny. Jedna je tak nějak přesvědčena, že Miloš Zeman je v pití alkoholu jemně řečeno nestřídmý. Za doklad považuje jeho pověstnou virózu u korunovačních klenotů, kde jen díky poctivé práci stavbařů při stavbě zdi Svatovítské katedrály neskončilo virové onemocnění pádem na zem a ke klenotům nepřibyla ještě šavle, jak pravil Miroslav Kalousek.  Dalšími podněty o jeho zálibě byla pověstná sentence MUDr. Holcáta o zvyklé denní dávce pana presidenta, čítající 6 skleniček vína a tři panáky. 

Je rovněž pravdou, že některé výroky o sviních v čele vlády, o možnosti střelby místo voleb a rovněž likvidaci novinářů mohly být podmíněny zvýšenou hladinou ethylalkoholu v krvi vrchního velitele české armády. 

Druhá skupina dokladuje, že tomu tak není. Jelikož v kapli nebyla provedena orientační dechová zkouška a tvrzení některých přímých aktérů o alkoholické zápachu jsou zpochybňována, je to pro ně jasný doklad, že kavárna opět pálí slepými náboji. 

Dnešní Lidové noviny však nejspíše otřásly jejím sebevědomím, neboť právě lékaři z konzilia, které se stará o presidentovo zdraví, prohlásili, že došlo k ráznému omezení.

Celý problém se týká slova rázně. Z deklarovaného množství 6 skleniček vína a tří panáků /tedy pro laiky spolehlivá dávka pro to, aby se člověk stal alkoholikem/ nejspíše něco ubylo. Polovina? To je na slovo rázně málo. Tedy dvě třetiny? Či ještě více? Bohužel, tato informace byla lidu v podhradí utajena. 

Naštěstí pan president vyvrátil pochybnosti obou skupin. Jak prohlásil, pije alkohol dál s neutuchající chutí. U obou skupin muselo dojít k ulehčení. U té první, že jejich podezření se tak nějak časem potvrzuje. U té druhé, že jejich idol se nemění a je pravdomluvný.

Zbývá poslední problém. Nevím, jaká je pracovní doba hlavy státu, předpokládám, že nejspíše delší než klasická šichta 8,5 hodiny. Pokud se během pracovního procesu zjistí v krvi pracovníka alkohol, je bez milosti propuštěn a dle postavení mu hrozí ještě různý stupeň trestního stíhání. Lékař, který se pacientovi hrabe v břiše, musí být střízlivý, stejně tak řidič autobusu či letecký dispečer. Je s podivem, že ten, který tak nějak řídí stát, je z tohoto martyria pracovní abstinence zproštěn a ještě se tím chlubí. Dle některých spekulací si tím zvyšuje popularitu u těch, kteří se tak nějak v něm vidí.

Opravdu by si jeho příznivci nechali od opilého lékaře zasádrovat zlomeninu?