Miloš Zeman a soudní moc

Demokracie stojí na třech pilířích: zákonodárné, exekutivní a soudní moci. Pokud této trojnožce jednu nohu uřízneme, každý ví, jaká bude její stabilita.

Po skandálních výrocích, které dehonestují naše tajné bezpečnostní služby, se hlava státu zakousla do daleko většího sousta. Už ani nepopírá, že jak ona sama, tak i prostřednictvím Vratislava Mynáře "doporučuje" soudcům, jak se mají chovat a jak mají rozhodnout v živých kauzách.

Bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa uvádí, jak jej pan Miloš Zeman "kádroval" při jeho návštěvě Hradu. Bylo mu vyčítáno, že nezakročil jako šéf vůči rozhodnutím v některých kauzách, jež tak nějak nebyly panu presidentovi po chuti. To, že na rozhodnutí svých  podřízených nemůže mít předseda této instituce žádný vliv, je hlavě státu věc nepochopitelná (neboť tento princip v Číně a Rusku - panem presidentem adorovaných zemích - zřetelně neexistuje). Pan Miloš Zeman nejspíše doposud nepochopil podstatu nezávislé justice jako takové.

Jeho kancléř Vratislav Mynář rovněž "doporučuje" současnému předsedovi NSS panu Michalu Mazancovi, jaká jsou "stanoviska" (rozuměj přání) pana presidenta v živých kauzách, týkající se mimo jiné i případu Lesní správy Lány, kde je podezření z manipulace ve veřejných zakázkách. Důvodem je nejspíše to, že ředitel této správy Miloš Balák a jeho kancelář spadá přímo pod kancléřovu kancelář.

Má-li se stát nazývat státem právním, musí být justice zcela nezávislá na politické konstelaci. Dokonce musí platit premisa, že jsou si všichni před zákonem rovni bez ohledu na to, jde-li o selku z Cukrové Lhoty nebo třeba předsedu vlády. 

Zřetelná a nijak nezastíraná ingerence presidenta a jeho kamarily pofidérních osob (pánové Mynář - stále bez prověrky, Nejedlý - vlastnící kancelář na Hradě atd.) znamená přímé nahlodání podstaty státu. Tady už nejde o nějaké osobní sympatie či antipatie. Každý si musí uvědomit, že "cinknutý" soudce je vysokým rizikem pro každého občana této republiky a to bez ohledu na to, kterou stranu preferuje. Řečeno ještě jinak - ať si každý představí, že vede nějaký spor a najednou zjistí, že jeho protivník v dané při třeba pravidelně obědvá nebo jezdí na dovolenou se soudcem, který bude onu při rozhodovat.

Zůstanete v daném případě v klidu?