Smutné zamyšlení nad skončenou i budoucí volbou prezidenta

Když dospěl proslov paní senátorky Gajdůškové (v prvním kole volby prezidenta) k přirovnání s českým Honzou, bylo patrné, že se pan profesor Švejnar poněkud polekal. Asi proto, že pohádkový Honza bývá častěji označován, jako hloupý Honza. V dalším toku řeči bylo přirovnání k Honzovi uvedeno na pravou míru a všichni zúčastnění se uklidnili.

Když jsem později uvažoval o této zábavné chvíli, pochopil jsem, že se paní senátorka nechala ovlivnit svým podvědomím, přesněji řečeno vzorci, které v něm máme všichni uloženy. Tak například my občané malých měst a obcí, pokládáme za úspěšné ty spoluobčany, kteří odešli do velkých měst, především do Prahy, a tam získali prestižní postavení. Učitel vysoké školy, fotbalista, architekt, ale i herec malých rolí ve známém pražském divadle, je ve své rodné obci pokládán za úspěšného a tím i schopného člověka.
Samozřejmě, že ještě úspěšnější je ten, kdo se takto prosadil v dalekém zahraničí. S výjimkou sportovců, jejichž hodnocení je relativně snadné a především známé, nevíme o těchto svých krajanech, jak jsou hodnoceni v rámci své profesní skupiny a často nevíme nic o jejich charakteru, ale přesto nás okouzluje tajemství jejich úspěchu. Mnohdy je tento dojem umocněn i prestiží země odkud k nám přicházejí. Jsou mezi nimi i takoví, za jejichž líbivou slupkou je skryté velké nic.
Mnohdy jsme tak okouzleni úspěšným, příjemným a skromným krajanem, že si ani neuvědomíme, že kousek od nás je člověk mnohem vzácnější. Kdybych chtěl navrhnout kandidáta na prezidenta, který není „zkažený politikou, je nestranický a má sociální cítění“, vybral bych takového, který to prokazuje ve své každodenní činnosti, má prokazatelné výsledky a je spojen s naší současností. Takových lidí lze jistě najít mnoho. Mne v této chvíli napadá velmi výrazná postava roku 1989, pan Šimon Pánek.
Důvodem proč bych ho doporučil, není jeho role v sametové revoluci, ale jeho činnost po roce 1989 v nadaci „Člověk v tísni“, která pomáhá lidem v mnoha zemích světa. V roce 1997, když povodeň těžce poškodila naše město, byla nadace „Člověk v tísni“ jednou z mála organizací, jejíž pomoc byla pečlivě promyšlená a účinná. Zatímco státem organizovaná pomoc nebrala v úvahu skutečné potřeby občanů (dodávala kamiony vody v době, kdy již byl v provozu městský vodovod), lidé z nadace vždy zajímalo, co potřebujeme a často nám i poskytli dobré rady, jak napravovat škody. Navíc vím, že jeho práce v oblasti pomoci lidem byla nedávno oceněna i v mezinárodním měřítku.
Možná by se člověk podobného kalibru našel i mezi stávajícími politiky. Zatím známe především ty výmluvné a ty, kteří se rádi předvádí před kamerami, byť jen v rolích zbloudilých chodců v kuloárech. Není však jasné zda to jsou ti pracovití, které je dobré volit.
Bude-li však přijat zákon o přímé volbě prezidenta, měli bychom se na svou volbu včas připravit a hledat svého kandidáta. Tento ideální kandidát nám pak může posloužit jako ideál, s nímž budeme porovnávat kandidáty, které nám nabídnou. Strany nám totiž budou předkládat své návrhy, aniž by je příliš zajímal náš názor. Budou spoléhat na sílu reklamy v průběhu volební kampaně. Souboj prezidentů se bude velmi podobat kampani na Ariel a Vizír. A my nepřipravení si budeme broukat reklamní popěvky a nadšeně (na základě pečlivě vybraných informací, které nám dodají volební štáby) házet volební lístky do připravených uren.